Vesmír se prý zrodil ve velmi krátkém okamžiku
Až na samý časový okraj vzniku vesmíru nahlédla americká sonda WMAP. Podle jejího měření se vesmír rozepnul do obrovských rozměrů v triliontině sekundy a nesl v sobě tepelné rozdíly, které daly zárodek jeho budoucí struktuře v podobě planet, hvězd a galaxií.
Závěry měření potvrdily předchozí teorie, které s podobným prudkým rozpínáním vesmíru počítaly, avšak pro jeho existenci chyběly přímé důkazy. Rozpínání se událo po velkém třesku, při kterém explodovalo před 13,7 miliardy let vesmírné jádro, pro které vědci mají název singularita, ale zatím ho nedokáží dnešními fyzikálními zákony popsat.
Důkaz o rychlém počátečním rozpínání vesmíru získala sonda z měření takzvaného reliktního záření, které vzniklo asi 300.000 let po velkém třesku jako doznívající záblesk exploze. Reliktní záření mikrovlnného charakteru, objevené v roce 1963, bylo nejsilnějším a nejpřímějším důkazem teorie velkého třesku.
Reliktní záření přichází rovnoměrně ze všech směrů vesmíru, nicméně již dříve v něm vědci přesnějšími přístroji zjistili kolísání. Teprve sonda WMAP (Wilkinson Microwave Anisotropy Probe) toto kolísání změřila s náležitou přesností, a dokázala tak nahlédnout podle vědců s bezprecedentní přesností na samý časový okraj vzniku kosmu.
"Dnes hlásíme nejpřesnější měření rodícího se vesmíru. Máme nový důkaz, že se vesmír náhle, v méně než okamžiku, rozepnul ze submikroskopického do astronomického rozměru," citovala agentura Reuters Charlese Bennetta, vedoucího projektu sondy WMAP, kterou vypustil americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) v roce 2001. "Toto ohromující rozpínání vesmíru se událo v méně než triliontině sekundy," dodal vědec.
Sonda zobrazila počáteční vesmír v podobě plochého oválu s modrými a zelenými skvrnami, které označují chladnější místa, a žlutými skvrnami označujícími teplejší části. Bílé linie ukazují, kudy se superhustým vesmírem prodíralo nejstarší polarizované světlo.
Měření rovněž potvrzují v nejzákladnějších obrysech složení vesmíru, který obsahuje jen čtyři procenta známé viditelné hmoty, 22 procent temné hmoty, která není složena z atomů, nevyzařuje a ani nepohlcuje světlo a je měřitelná zatím pouze podle gravitačních účinků. Zbytek vesmíru vyplňuje temná energie, kterou vědci považují za hnací sílu rozpínání. Vesmír se proto rozpíná i dnes, ale mnohem pomaleji než v počátcích.
"Temná energie způsobuje nynější rozpínání, ale naštěstí je už mnohem jemnější než před 13,7 miliardy let," poznamenal Bennett. Právě údaje ze sondy pomohly před třemi lety stanovit toto stáří vesmíru. WMAP je nyní vzdálena asi 1,6 milionu kilometrů od Země a bude fungovat až do roku 2009.
Důkaz o rychlém počátečním rozpínání vesmíru získala sonda z měření takzvaného reliktního záření, které vzniklo asi 300.000 let po velkém třesku jako doznívající záblesk exploze. Reliktní záření mikrovlnného charakteru, objevené v roce 1963, bylo nejsilnějším a nejpřímějším důkazem teorie velkého třesku.
Reliktní záření přichází rovnoměrně ze všech směrů vesmíru, nicméně již dříve v něm vědci přesnějšími přístroji zjistili kolísání. Teprve sonda WMAP (Wilkinson Microwave Anisotropy Probe) toto kolísání změřila s náležitou přesností, a dokázala tak nahlédnout podle vědců s bezprecedentní přesností na samý časový okraj vzniku kosmu.
"Dnes hlásíme nejpřesnější měření rodícího se vesmíru. Máme nový důkaz, že se vesmír náhle, v méně než okamžiku, rozepnul ze submikroskopického do astronomického rozměru," citovala agentura Reuters Charlese Bennetta, vedoucího projektu sondy WMAP, kterou vypustil americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) v roce 2001. "Toto ohromující rozpínání vesmíru se událo v méně než triliontině sekundy," dodal vědec.
Sonda zobrazila počáteční vesmír v podobě plochého oválu s modrými a zelenými skvrnami, které označují chladnější místa, a žlutými skvrnami označujícími teplejší části. Bílé linie ukazují, kudy se superhustým vesmírem prodíralo nejstarší polarizované světlo.
Měření rovněž potvrzují v nejzákladnějších obrysech složení vesmíru, který obsahuje jen čtyři procenta známé viditelné hmoty, 22 procent temné hmoty, která není složena z atomů, nevyzařuje a ani nepohlcuje světlo a je měřitelná zatím pouze podle gravitačních účinků. Zbytek vesmíru vyplňuje temná energie, kterou vědci považují za hnací sílu rozpínání. Vesmír se proto rozpíná i dnes, ale mnohem pomaleji než v počátcích. "Temná energie způsobuje nynější rozpínání, ale naštěstí je už mnohem jemnější než před 13,7 miliardy let," poznamenal Bennett. Právě údaje ze sondy pomohly před třemi lety stanovit toto stáří vesmíru. WMAP je nyní vzdálena asi 1,6 milionu kilometrů od Země a bude fungovat až do roku 2009.
vesmir.info
(17. 3. 2006)
související
diskuze k článku
Jaký je Váš názor?
diskuze obsahuje 28 reakcí