vesmír.info

Ještě mi není ani 15 let, takže nepředpokládám, že by mému nápadu byla přikládána velká váha, ale přesto doufám, že si ho alespoň někdo, kdo rozumí vesmíru více než já, přečte a trochu se nad ním zamyslí. (případně mi něco vytkne na woam@seznam.cz, byla bych mu vděčná)
Omlouvám se za to, že některé mé výroky budou nepřesné a nejspíš i špatně formulované, ale moje závěry jsou jen takové, kterých jsem mohla se svým vzděláním dosáhnout. Děkuji za pochopení.

Myslím si, že je zcela chybné domnívat se, že před Velkým třeskem neexistovalo nic. Logicky se domnívám, že bez "něčeho" by Velký třesk č. d. ani nemohl vzniknout. Začnu černou dírou - mělo by to být těleso tak hmotné, že pohlcuje např. i světelné záření - Můj dotaz zní: "Kde by se z "nic" vzalo hmotné těleso?" Podle mě muselo něco před vznikem černé díry už existovat. Něco z čeho by vznikla. V souvislosti s předpokládaným rozpínáním vesmíru, již existujícími teoriemi vzniku vesmíru a hledáním "dokonalejší" formy života mě napadla tato teorie: Celý náš zatím rozpínající se vesmír by měla být jedna jediná buňka v jednom pro nás neskutečně obrovském organismu. Jeho "dokonalost" by tedy spočívala v tom, že jeho buňky by byly schopny sebeobnovy. Převedeno na vesmír: Velký třesk zahájil vytváření nové vesmírné buňky, která zatím nedosáhla fáze dospělosti, čili se stále rozpíná a zvětšuje. Formováním galaxií se rozumí specializace částí buňky (jako organely). Jakmile by taková buňka dosáhla dospělosti, začala/o by ji její jádra/o (černé/á díry/a) stahovat svou doposud nabylou gravitací zpět, spojovaly/a by se do nepředstavitelně hmotných těles a to až do té doby, než by - buď pohltily/a celou "buňku", nebo dosáhly/a kritické hmotnosti a znovu by došlo k Velkému třesku a rozpínání.

Další moje otázka se vztahuje k nám samotným. "Jakou úlohu sehrává ve vesmíru člověk?" Při přemýšlení o této problematice jsem si vzpomněla na hodiny biologie, kde jsme probírali viry. Když jsem o tom uvažovala, jejich podobnost vůči nám až zarážející. Začnu od viru: O co se takový virus popříp. virion snaží? Rozmnožit se a podmanit si a napadnout, nebo "přetvořit" co nejvíce buněk. Převedeno na člověka: Jak vznikl na Zemi život se až do dneška jen domníváme. Jedna z teorií, která mě upoutala říká, že život byl na Zemi vlastně "přenesen z vesmíru". Do mé "teorie" se tento výrok hodí nejlépe. Ve své podstatě totiž odpovídá napadnutí buňky virionem. Nejprve se tedy náš život vyvíjel, až dosáhl takového stadia, schopného uvažovat tak, abychom si byli schopni podmanit si jiné planety (například vesmírné lety, pokus o oteplení Marsu (se zrcadly, lomícími Sluneční paprsky směrem na pl. Mars), tudíž následný vznik atmosféry a obalu Marsu a jeho postupnému obydlování (nedokončen), přetvořili jsme si Zemi k vlastním potřebám tak necitlivě, že ji možná časem zničíme (v buňce jde o lyzi)) V podstatě se stejným "průběhem existence" se setkáváme u virů. Z našeho pohledu jsou například tyto částice hodnoceny, jako pro život spíš obtíží. Lidé se sami sebe často ptají: "Co tu vlastně dělám? Proč tu jsem? Proč žiju?" Jakoby ani nevěděli, že si dávají na svůj život pozor, čili jim jde o přežití. Jiný jednotný cíl lidstvo v podstatě nemá. Znovu stejně jako viry. Dokonce i velikostní vztah lidí a vesmíru jako virionů a buňky je podobný (alespoň v tom, že jsme mnohokrát menší než vesmír a viry mnohokrát menší, než buňka - neznám přesné hodnoty).
A proto bych nakonec měla konstatovat toto (i když nerada):

Lidé jsou vesmíru spíš na obtíž, než k užitku.

Nevím, čeho tímto tvrzením dosáhnu, ale mně samotné je logicky nejpřínosnější výsledek pro vesmír velice nepříjemný. Ať to každý raději sám promyslí.

Ahoj, Hanko,

Myslím, že se vznik vesmíru dá jednoduše přiblížit komukoliv - ale k tomu si musíme nejprve stručně povědět, co je to hmota a prostor.

Ani prostor, když z něj vyčerpáme vzduch (tzv. vakuum) není úplně prázdný, ale je vyplněn neviditelnými neustále kmitajícími vibracemi energie - kmitajícími deformacemi prostoru jako řídký pudink (viz komentář dole). Podle teorie relativity odpovídá gravitace deformacím prostoru a to jednoduše tak, že tam, kde je v prostoru hmoty více jsou deformace hustší. Hmotné částice jsou jen o něco hustší vibrace vakua, než své okolí - jsou to vlastně takové vibrující žmolky energie jako hrudky v tom rosolovitém pudinku. Jak gravitace přesně funguje si můžeš znázornit, když zamrskáš jedním koncem švihadla, nataženým na chodníku. Na švihadlu vzniknou vlny - švihadlo se "smrští" a druhý konec k tobě "přileze". Gravitační síla je tedy geometrický jev - způsob jakým se energie vypořádává se vzdáleností a časem a deformace prostoru si lze představit jako kmity pružiny, kterými tím klade odpor proti svému stlačování vlastní vahou.

Kdysi dávno mohl být vesmír úuuplně prázdný a tedy i bez vibrací - ale to je nestabilní klid. Sebemenší šňupeček energie totiž způsobí deformaci rozložení energie ve svém okolí - a ta deformace se začne šířit a zahušťovat způsobem, který jsem právě popsal a vytvářet tak další a další vibrace, které rychle rostly a houstly - nejprve bleskově, pak pomaleji (energie se prázdným prostorem nešíří - jen svými vlastními vibracemi a to tím pomaleji, čím jsou hustší - musí podél nich "kličkovat").

Vesmír je tedy v současné době téměř v rovnováze (zbytková nerovnováha je dána konečnou rychlostí šíření energie podél vesmíru) a proto je výsledná energie vesmíru prakticky nulová. To, čemu říkáme expanze vesmíru je ve skutečnosti zahušťování vibrací prostoru jeho vlastní vahou Z našeho pohledu - hrudek hmoty - je to víceméně to samé, protože my se smršťujeme s ním a energie kolem nás se šíří čím dál pomaleji) a veškerou energii vesmíru tvoří pouze její vlastní změny. Proto se můžeš občas dočíst o vesmíru jako přerostlé fluktuaci vakua - teď by ti ten výraz měl být jasný.

V současné době je tato teorie rozpracovávána o další detaily. Vědci například zjistili, že vesmír se pravděpodobně nezahušťoval rovnoměrně, protože vibrace na sebe vzájemně působí a rezonují podobně jako kmity na struně. Na kmitající struně může být jen celistvý počet vibrací 1, 2, 3 - říkáme, že její energie je kvantována. Vibrace energie se proto nestlačují jako polštář, ale při svém stlačování "křupou". V důsledku toho se vesmír čas od času propadne a zhroutí do menšího objemu (vyšší hustoty) jako příliš těžký koš plný vajec. Tomu procesu se říká inflace a díky tomu náš vesmír nemá viditelný střed, kolem kterého by se rozpínal - zahušťoval, protože je skoro úplně rozmašířovaný. Zbytky skořápek - původních vibrací - tvoří v prostoru jakousi pavučinu neviditelné hustší hmoty, ve které jsou zamotány galaxie a jejich hvězdy. Také tyto shluky se podařilo nalézt, protože ohýbají dráhu světla i meziplanetárních sond a obraz hvězd deformují jako čočky (vysvětlení viz opět teorie relativity). Cástice mezihvězdného plynu jsou tedy jakési kapičky hmoty, které kondenzují z vakua a postupně se na sebe nabalují a tvoří hvězdy a galaxie.


Možná je to všechno napohled trochu nezvyklé a složité - ale když se nad tím zamyslíš, uvidíš, že je to vlastně úplně logické.
Případné další podrobnosti a dotazy na http://www.mageo.cz/.chatroom/24297

P.S.

Vibrace vakua jsou pro nás neviditelné právě proto, že se přes ně šíří světlo. Podobně, jako když budeš se zavázanýma očima běhat po poli a měřit s mikrofonem rychlost zvuku, nebudeš ji moci porovnávat s rychlostí vzduchu, protože mikrofon není plachta a nezachytí vítr ani jeho pohyb - jen změny hustoty větru (tedy zvukové vlny). Proto také nejde s pomocí mikrofonu či jiného detektoru zvuku dokázat změny rychlosti zvuku vůči prostředí, ve kterém se šíří - je to prostě jednou provždy konstanta. Podobně je tomu u světla a na tomto faktu je založena Einsteionva teorie relativity. Zatímco v případě zvuku můžeme prostě otevřít oči a natáhnout plachtu, v případě světla žádný další detektor nemáme. Mohli bychom sice použít gravitaci - ale ta je na velké vzdálenosti moc slabá a na menší zase neumíme vyrobit tak silné vibrace hmoty, abychom je na dálku zachytili.

Musím se přiznat, že ten Tvůj záměr pro mě vyznívá dost pesimisticky ale je nutné si uvědomit, že vesmír se vyvíjí svm vlastním životem a osud nějaké planetky na něj nemá velký vliv. Předpokládám, že vesmír vznikl náhodně a energie, která má matematicky neomezený počet možností k vytváření struktur si vybrala právě tu naši, protože se ukázala jako nejstabilnější. Pokud jsi dočetla předchozí příspěvek, možná ti neuniklo, že kolaps vesmíru nezadržitelně směřuje k destrukci toho, co vytvořil. I hmota a hvězdy mají tendenci se neustále hroutit a kolabovat do sebe a rozplývat se na energii záření. To čemu říkáme hmota je jen přechodný stav vakua, jeho vibrace se jej neustále snaží rozdrobit a rozmíchat. Tato destrukce hmoty (pozor, nikolv hmotnosti) vesmíru probíhá neustále a daleko větší rychlostí, než jsme schopni vesmír devastovat v našem nejbližším okolí my, lidští červíci.

Věřím, že smysl lidstva je v evoluci samé - v experimentu hmoty, jak složitý vývoj ještě unese. V tom ohledu jsme stále velmi primitivní bytosti, až na výjimky neschopné překročit horizont své vlastní existence a náš další globální vývoj je dán matematickými zákonitostmi (jak rychle vyčerpáme suroviny, jak uneseme důsledky vlastních objevů a možností, atd.). Neustále vymýšlíme nové a nové strategie přežití, co nejpohodlnější a nejsobečtější s ohledem na zbytek celku - ale není toto právě ta nejrychlejší cesta evoluce? Energie je jako evoluce a hledá nejkratší cestu k dosažení rovnováhy - i za cenu toho, že přitom na této cestě vyrobí složité a labilní deformace svého prostředí.

Souvislost vývoje života na Zemi s napadením buňky virem není vůbec náhodná - je to přímá analogie. I počítačový virus se snaží využít a ovládnout své hostitelské prostředí (operační paměť, disk, síť). Jenže biologická evoluce je dokonce přímá analogie vývoje vesmíru. Jak už jsem uvedl výše, jediný důvod, proč se v našem vesmíru udržuje energie jsou její vlastní změny.

Když se nad tím zamyslíš - viry pomáhají udržovat přírodní rovnováhu stejně, jako brouci chrobáci - odklízejí slabší a méně odolné jedince. Evoluce dlouhodobě nepodporuje nic, co by pro ni nebylo zbytečné. Kdyby neexistovaly viry, organismy by proti nim nemusely vytvářet protilátky a reagovat na ně. Nic by je nenutilo se vyvíjet a klidně by mohly umírat stářím, anebo ani to ne.

To by samo o sobě z hlediska jednotlivce určitě nevadilo - jenže takové organismy pak zaskočí každá nepříznivá změna životních podmínek. A co když na zemi dopadne meteorit nebo zasvítí supernova a nadělá z organismů mutanty? Pak vyhraje ten, kdo svou genetickou informaci umí pohotověji přizpůsobit novým podmínkám - je vytrénovaný, jako vojáci cvičení pro boj. To, co je pro jedince pohodlnější nemusí být tedy vůbec dlouhodobě užitečné pro celek.

Docházíme tedy k závěru, že i ty pohromy a války a likvidace životního prostředí mohou lidstvu za současného stavu společenského vědomí v dlouhodobém měřítku pomoci. Samozřejmě - pokud to nepřežene a včas si neuvědomí, že existují i jiné možnosti, jak efektivně urychlovat svoji evoluci. Také mě mrzí, že si lidé nedokážou svého životního prostředí vážit a že podobně plýtvají i časem, kterým jim byl vymezen a nesnaží se ho využít ho víc ve prospěch celku. Ale nelze jim to mít za zlé - třebas je ta právě to ta správná - nejrychlejší strategie přežití. Na molekulární úrovni mezi organismy existuje jen nelítostná konkurence - je tomu tak proto, že se takto vyvíjejí nejrychleji. Teprve počítačové simulace umělé inteligence a teorie her nám v budoucnu mohou naznačit správnou cestu.

To je fakt dobra uvaha.. dokonce me jednou napadlo neco dost podobnyho.. a co kdyz tim dalsim organismem to nekonci.. o tridu vejs muze byt dalsi a dalsi. nekonecna geometricka rada. Jen si nemyslim ze by sme vesmiru nejak skodili v porovnani s jeho velikosti sme jako zrnko prachu na zrnku pisku uprostred sahary. =)

Nejsem odbornikem v astrofyzice a proto mou reakci neberte prilis vazne.Vase skromnost je znakem vasi inteligence ale pozor abyste to neprehnala a za skromnosti se neskryvala pycha.
Trapi Vas stary filosoficky problem jak mohlo z niceho vzniknout neco.To asi nikdo nevi a ja to taky nevim(pozor na skromnost) ale aspon pokus:
-100+100=0
-NECO+NECO=NIC
Neboli mohou existovat 2 varianty: Prvni -NECO+NECO
Druha NIC
Obe maji stejnou hodnotu,takze vlastne z NICEHO muze vzniknout
-NECO+NECO a my se nachazime budto v -NECO nebo v +NECO.
Neco jako hmota a antihmota.Je to urcite blbost(pozor na skromnort)
ale mozna ze se Vam trochu ulevi.

Na Vasi druhou otazku nebudu reagovat protoze mne nevzrusuje.Vy se vlastne neptate jak to ze existuje clovek ale jak to ze existuje hmota.
Jde vlastne o klasickou ukazku menici se otazky.

1.Jak to ze existuje clovek
2.Jak to ze existuje hmota
3.Jak to .........................

S pozdravem J.Z

lidi jak někdo může vědět jak vzniknul vesmír to je přece blbost všude píšou že vesmír vzniknul velkým třeskem z kousku hmoty nekonečné hustoty a hmotnosti a že nebyl čas ani prostor a tak kde se tam vzalo drobek ty hmoty a jak vědí že nebyl čas ani prostor to je přece blbost a jak někdo může tvrdit že se vesmír začne zase zmenšovat nikdo nemůže říct co je za určitým kusem vesmíru a co je zatim a zase zatim takle pár lidí přemíšlelo a zbláznilo se tak jak někdo může říct jak vznik vesmír a co zam bylo a nebo taky píšou že tam nebylo nic to je přece blbost odepisujte čekám na odpovědi a jestli znáte nějakého astronoma tak ať mě určitě napíše tak ahoj lidičky a pište!!!!!!!!!!!!!!!!

Ahoj,

dovoluj si reagovat na Tvůj příspěvěk na adrese http://www.vesmir.info a s potěšením kvituji, že aspoň někdo se zajímá o vesmír z takového hlediska v takovém věku jako jsi ty. I já jsem si kladl podobné otázky na něž jsem již našel odpoveď. Proto se ani nebráním další diskuzi, ve které bychom v teoretických závěrech mohli dospět hodně daleko.

Dovolím si tě poopravit hned ze začátku, je naopak chybné se domnívat že při vznikání vesmíru neexistovalo nic. Existovala totiž jakési horké záření, které se rozpínalo široko daleko s nějakou látkou jejíž definici (vzhledem k tomu, že se to stalo před 14 miliardami lety nejsou vědci schopni popsat). To, že tvrdíš, že existovalo tzv. "nic" vychází z toho, že jsi chodila do školy, učila se různé věci (zákony fyziky, matematiky a různých přírodních věd - JENŽE POZOR - nesmíš zapomenout na to, že pokud překročíš atmosféru Země, všechno co jsi se doposud naučila ve všech přírodních vědách je nenávratně pryč. Proč? Protože pro vesmír neplatí stejné podmínky přírodních věd jako pro Zeměkouli. Takže učení, které tu člověk vytvářel bezmála přes 4000 let, - ve vesmíru by se s takovým učením muselo začít od začátku, aby jsi pochopila zákony hmoty, která tam ještě ke všemu panovali před 14 miliardami lety - to jsou hned dva důvody, proč se je špatně domnívat, že tam bylo tvz: "nic" a z toho "něčeho" vznilo "něco".



Načež musím oponovat i v druhé věci, černé díry začli existovat (je to pochopitelně ovlivěno teorií zmíněnou výše) až po tzv. "velkém třesku" tedy v době kdy se začali tvořit první prvné látky a planetky.

Souhlasím s odstavcem, že vesmír ještě zdaleka nedosáhl své dospělosti, ale vzhledem k tomu, že pro člověka je těžká si představit jak je vlastně stará i Zeměkoula a zároveň kdy ta dosáhne své "smrti", tak si těžko můžeš představit onu dlouhověkost vesmíru. To se dostáváme k otázce jaký bude definitivní konec? Těžko říct a z mého pohledu je to zatím největší spekulace v tomto příspěvku (za ostatními názory si pochopitelně stojím vyjma tohohole). Nejlépe by si bylo představit nějákou 3D krychli v paralerní rovině , kterou by jsi si nakreslila několikrát za sebou v prostoru a prostor by se pohyboval jak by ubíhal čas. V praxi by to znamenalo že se vesmír zhroutí sám do sebe a bude zase opět ono tepelné záření s nějákou podivnou hmotou , která vznikne právě z onoho zhroucení. (Vzhledem k tomu, že v posledn době vědci přišli na to, že vesmír by měl mít podobu jako trychtýř - nemůžem vyloučit, že toto zhroucení probíhá v cyklech , jednoduše vesmír stále vzniká a zaniká, jenže nanaštěstí proč člověka to trvá moc dlouho - to co pro člověka je jedna miliarda let to se pro vesmír rovná jedné minutě.

Teď se dostáváme k otázce Jakou úlohu sehrává ve vesmíru člověk? Člově ve vesmíru úlohu nesehrává žádnou, ale důležitou úlohu sehrává na planetě Zemi, která je celkem vesmíru. Člověk je v podstatě takovou podrovnicí , Země je celkem vesmíru a to se přihodí samotné Zeměkouli je důležité a ovlivní vývoj vesmíru a to co se přihodí Zeměkouli to bezpochyby ovlivňuje člověk.

Další věc je ta , že pokud jsi chodila řádně do hodin biologie jistě je velký nesmysl člověka srovnávat s virem i obrazně proč? Viry byli bezpochyby první "ogranismy" na této planetě (Zemi), viry se nemohou množit a nemohou se dále rozvíjet (evolučně) jak člověk. Vir vznikl a byl. Hotovo žádná cest dál nevede. Vir navíc k tomu aby zahájil svojí činnost nutně potřebuje bakterie a buňky. Člověk složen bezpochyby bakteriální tvor je. Vir dokáže přežít i millardu let v tzv "nehybném stádiu" laicky, prostě jen tak leží a nic nedělá (a může "přežívat" i hluboko pod bodem mrazu nebo ve vroucí lávě) je to úplně jedno kde takhle vir čeká na svojí šanci. Vir k tomu aby se rožšířil potřebuje buňku a čeká na nějakou vhodnou příležitost buňku infikovat. Viry můžeme nosit i v těle, dokud se neprobudí, ale srovnávat vir s člověkem je nepřípustné. Už jenom proto, že napadne-li vir v tvém těle jednu buňku , další už napadnout nedokáže, nebo jsi někdy měla dva druhý rýmy zaráz? Podle tvé teorie by se totiž mohli nakazit psi od člověka, člověk od ptáka, pták od psa atd. Pokud by to bylo možné na Zemi už by neexistovalo nic jiného než viry, což je pochopitelně nesmysl, protože vir a buňka žijí v podstatě symbiozé navzájem se potřebují. Jeden bez druhého by nebyli a bez virů by na Zemi nebyl ani člověk a bez buňěk by nemohli viry žít.

Teď se konečně dostávám k vysvětlení proč tvůj výrok nemohu potvrdit, ale vyložit verdikt jiný. Představ obyčejné hodiny, které začali tikait od 18:00 - to vznikla planeta (Zeměkoule), zhruba do do 21:00 - se formovala naše planeta (vznikali podmínky potřebné pro život, do 23:00 je již obodobí od čtvrthohor až po prvohory 23:30 (zhruba doba ledová) ((mj. pozn. právě teď se Země nachází v tvz. období mezidobí ledovém). a přesně 23:55 se na planetě objevil člověk , ano člověk se na planetě Zemi objevil přesně za pět minut dvanáct. A jeho druh zahyne přesně pět minut po dvanácté. Ale planeta Země si dál bude žít svým životem. A teď si představ že jestě 0:05 - 18:00 než Země zanikne se bude něco dít. Takže to že by člověk byl až tak zákeřný "vir" což jsem vyloučil už výše je více než nepravděpodobné. Člověk tu sehraje jen malou úlohu nikoliv "virózní" ta úloha může vypadat tak že tu svými odpadky a produkty vytvořený třeba hromadu tolika pro planetu potřebného CO2 , který bude nezbytný pro další vývoj planety. Souhlasím s tím, že jsem si Zemi ke svému obrazu přetvořili nehoráhzně a je mnoho hnutí, které bojují za to, abychom se vrátili k životu před 4000 let, protože bychom žili jako druh daleko dýl na planetě (třeba punk), ale právě toto přetvořání je předmětem nějakého velkého celku, něčeho většího, co není schopna pochopit lidská mysl, protože neuvidí co se s planetou stane právě ve zbývajících hodinách. (Pokud by to viděl, pochopila by jsi jakou tu splnil úlohu).

Z toho důvodu nesouhlasím, že lidé nejsou k užitku. Lidé jsou právě naopak k žitku tomu velkému celku, něčeho co nedokážeme pochopit, ale lidé by se měli vzpamatovat , probrat se, a udělat vše proto, aby tomu tak nebylo. Aby přestali tomu velkému celku právě pomáhat tím, že tu produkují CO2, napomahájí nastarování dalším kolapsům (globální oteplování, další době lidové, vyčerpává důležité zdroje pro Zemi (ropu, uhlí , metan atd.) - ta Země jednou bude při něčem , protože je to terrestrická planetu bude potřebovat ale my nevíme při čem. A nehledě na to, že lidstvo pokud si to neuvědomí, dávno předtím, zahubí samo sebe).

Ovšem tyto spleti jsou spíše sledem nejrůznějších náhod od vzniku vesmíru až po vznik a zánik Země, o kterých se nebráním debavotovat, takže zatím se měj pekně a klidně napiš svůj názor

s pozdravem

Archi

Zdravím, díky, žes mi napsal. Vůbec jsem nečekala, že by si můj názor někdo přečetl, natož dal si práci s tím, aby ho opravil a zkritizoval.


Hned u "nic" se potvrdilo, že "některé výroky budou špatně formulované" (pokud to tedy chápu správně). Nechtěla jsem říct, že si MYSLÍM, že před vesmírem bylo "nic". V podstatě jsem jen předávala informaci (jak říkáš) přijatou ve škole. Protože jediné, co jsem se tam dozvěděla bylo: "Mezi nejznámější a v současnosti i nejpřjatelnější teorie vzniku vesmíru patří například i -Teorie velkého třesku-, která v podstatě říká, že Vesmír vznikl Velkým třeskem černé díry". Samozřejmě mi vrtalo hlavou, jestli něco a co bylo před vesmírem, ale kloudnou odpověď jsem dostala až teď od tebe. Za to ti moc děkuji.


Druhá věc -černé díry- jsem si vždy spojovala se vznikem vesmíru a tak jsem to taky v první části napsala. Po tom, co se dozvídám, že na počátku nebyla černá díra, ale (tebou charakterizované) záření mi nezbývá, než přijmout fakt, že se černé díry začaly tvořit až potom spolu s ostatními vesmírnými tělesy a se vznikem vesmíru mají společný jen svůj vznik, tedy jako všechny ostatní ves. t..


U otázky věku a času vesmíru, člověka a Země, je mi celkem jasné, že z pohledu člověka jako jednoho jedince je jejich stáří nepochopitelné. Proto se snažím vycházet z toho, co řekli "ti velcí přede mnou" a získat trochu obšírnější pohled.
Převedeno (s velkou dávkou představivosti a nadsázky) na geometrii - když máš určený jeden bod (jednu myšlenku jednoho člověka), "čáru" z něj můžeš vést jakýmkoli směrem tě napadne. Pravděpodobnost, KDE se čára vytvoří je všude stejná, ale když máš už existující "čáru", která se stále prodlužuje jedním směrem, je dost velká pravděpodobnost, že se ve stejném směru potáhne dál. (Já si to tedy alespoň myslím - pravděpodobnost jsme ještě nebrali a s pravděpodobnostními tabulkami jsem si nějak pohrát nezkoušela :-))
Já si v podstatě z tvrzení a myšlenek lidí přede mnou takovou "čáru" udělám a dost výrazně ji protáhnu a tak
mě napadá většina mých myšlenek. (To je vlasně všechno, co nás ve škole učí - mít základ a jít dál.)


K virům a lidem - názor jsem nezměnila, jen si myslím, že jsem zapomněla k připodobněním napsat dost podrobností. Myslím, že si zároveň sám ve svém příspěvku vyvracíš svá tvrzení. Kdyby vir jen "vznikl a byl" bez jakékoli evoluce, tak pak nemohl být na Zemi první, protože bychom tu ani my nebyli. Ale chtěla jsem mluvit především o tom, že každý vir je složen z VIRIONŮ, právě ty pak hostitelskou buňku napadnou a množí se v ní. Pak jsem tedy já udělala chybu, že jsem viry připodobnila JEN k lidem. Správnější by bylo je přirovnat ke všemu živému na Zemi. Pak tedy samozřejmě pro Zemi potřební nejsme, protože voda a kámen (který by byl jediný, ze kterého by se Země skládala) ke své existenci potřebuje pouze hmotu, ze které je tvořen, určitý tlak a pak i další věci, které ovšem se životem nemají nic společného. Další věc je, že Země přece prokazatelně existovala i předtím, než na ní začalo cokoli žít. Proto si také myslím, že Země bez života, jako buňka bez viru klidně existovat může, může existovat i vir bez buňky a myslím si, že by klidně za pár xxxxx... let mohl i život existovat nezáviste na planetě Zemi. O symbiózu tedy, myslím, nejde.

Dále píšeš, že vir potřebuje ke své aktivitě vždy buňku, nebo bakterii. Ano. Život také potřeboval ke své aktivitě nějakou planetu. V tomto případě Zemi.

To, že vir je schopný přežít jak dlouho potřebuje a téměř kdekoli, je pravda. Podle mě jen není náš život zatím tak rozvinutý, abychom toho byli schopni, ale jednou, pokud to stihneme rychleji, než zničíme Zemi, se do tohoto stadia také dostaneme.

Pak jsi psal, že vir může napadnout jen jednu buňku, ale mám pocit, že je to psané tak nešikovně, že podstata uniká. Vir MŮŽE napadnout více buněk. To jeho virion může napadnout jen jednu buňku. Napadená buňka pak nemůže být napadena dalším, a tedy ani jiným, virem. To jsem vztáhla na naše pokusy o nalezení mimozemského života (nebo nalezení nás jím). Spoustu lidí tvrdí, že spatřili "mimozemšťany", ale vždy buď přestali vykazovat známky života, nebo se svými "vesmírnými plavidly" ani nepřistáli na Zemi atd. ani nevíme proč - možná jim vadila atmosféra Země, ale třeba jsme jim vadili my - náš život a Země sama.

Píšeš také, že živočišné druhy by se všechny mohly nakazit mezi sebou, ale to přece je (alespoň zčásti) možné! Proč bychom se báli třeba "nemoci šílených krav"? Viry jsou třeba přizpůsobeny k životu na jednom typu buněk. A to, že živočišné druhy tento druh buněk zkrátka mají stejný nic neznamená. Buď to jde, nebo to nejde, to je všechno. Pak je zřejmé, že NÁŠ život třeba nebude schopen za stávajících podmínek obydlet třeba Merkur, nebo Pluto, ale nevyvrací to, že tam jednou život existoval, nebo existuje, nebo existovat ještě bude. Byl by určitě odlišný od našeho, ale to nic na jeho existenci nemění.

Nicméně na to, jak jsi rozebral celou existenci Země a lidstva na ní v čase, mě nutí (ač nerada) buď přijmout fakta a vzdát se, nebo přehlédnout jednu vadu na kráse a jít dál, protože vývoj lidstva ještě u konce (doufám) není. Navíc - není poprvé, co jsem slyšela, že na Zemi a mimo Zemi platí zcela jiné zákonitosti. (Podobné "vady na kráse" jsem použila také u přirovnání vesmíru k dokonalejší buňce - která pak - jak jsi psal - nemusí mít, nemá, nebo dokonce ani nemůže mít, tvar podobný té naší základní stavbě buňky.)



Mockrát děkuji, že jsi mě opravil (a trochu i utvrdil.) a udělalo by mi ohromnou radost, kdybys v tom pokračoval.


Hanka (woam@seznam.cz) -Ještě jednou díky.

čau hanko,[na interpunkci peču]
četl jsem poučnou odpověd archio a musím konstatovat, že máš rozhodně větší ponětí o podstatě vesmíru než on. všimla jsi si totiž že zde platí analogické vztahy a zobecněním známého můžeš objevit podstatu něčeho zatím neznámého. je super že se holka tvýho věku takhle zamýšlí. archi ač se často plete má spoustu znalostí a je fajn, že my lidé si takhle přemýšlíme. dost dobrej je ten posl. příspěvěk o tom jak záleží na místu pozorovatele. zdraví jollo

Einstein také ukázal, že toto základní propojení mezi prostorem a časem má překvapivé důsledky : čas se může smršťovat Padlo slovo smršťovat ... Řeknu k tomu více : Smršťovat-scvrkávat-zhušťovat jsou výrazy v synonymu ke slovům roztahovat-natahovat-rozpínat. Jaký je z toho vhodný výraz pro čas a jaký pro délku-prostor ? Když si vezmete do ruky špejli, a budete si o ní myslet že to není úsečka ale přímka, pak si tu špejli dejte před sebe zhruba rovnoběžně s očima a nyní pootáčejte s touto >špejlopřímkou< ve vodorovné rovině k vašim očím. Body, respektive předem zvolené dílky na této přímce-špejli, „se zhušťují“, nebo při opačném pohybu „se zřeďují“. Je to pravda ? Na samotné přímce nikoliv, ale v pozorovatelně – očích se průměty zhušťují, zřeďují. Pro pozorovatele co pozoruje své okolí ( veškerý prostor ), radiálně „z bodu“, to platí také. Pro „pozorovatele souřadnicového“ v lokálním místě euklidovského prostoru však při pootáčení přímky k žádným „kontrakcím“ či zhušťování nedochází, úsečka je stejně velká, protože při každém lokálním pootáčení pootáčíte s předmětem i tou „jeho soustavou“. Nyní o geometrických pojmech >rozpínají< či >smršťují-kontrahují< ... ?, kdy to je a kdy není pravda ? Jaký je vztah pozorovatele ke geometrii a naopak ? Buď je systém souřadnic plochý-rovný-přímý Euklidovský a pozorovatel co pozoruje, radiálně kolem sebe, pozoruje hodnoty „kontrahované“, „dilatované“, „rozpínající se“, a on sám je – hodnoty „zakřivuje“ svým pozorováním, ale domnívá se, že ne, že to robí zakřivený časoprostor... anebo pozorovatel svou pozicí a „stahovacím aktem do své pozorovatelny“ nezasahuje do stavu pozorovaného a změny stavů kontrakce, dilatace, rozpínání aj. se dějí jinde ( v soustavě inertní, nezakřivené ) a mu takto hodnoty přicházení ; Anebo je systém souřadnic totožný se zakřiveným časoprostorem – je jím. Může být lokální pozorovatel „pasivním sběratelem“ dat ? tedy může geometrie sama být taková, že hodnoty průmětů ( do bodu, do plochy, do ...) nezkresluje ? Jak pozoruje lokální pozorovatel hodnoty globální a jak pozoruje globální pozorovatel hodnoty lokální ? proč to není afinní ?
Opět ona špejle : při pootáčení ve vodorovné rovině se přímka pootočená o 900 změní v bod... a v tom bodu je celá přímka. Pokud by vyletěl foton z galaxie na Periferii vesmíru ze vzdálenosti 1025 m radiálním směrem vzhledem k nám po přímce, vlastně by musel letěl po geodetě, z důvodů globálního zakřivení celého vesmíru, podobné to trajektorii jako bych tou přímkou pootáčel, přiletěl by po přímce k pozorovateli co jí vidí jako bod. Geodeta se vznikla pootáčením „rastrové přímky“ a stejným stylem jsem se pootáčel i já pozorovatel... proto údaj přišel nezkreslený... ale ? to by platilo, kdyby vesmír byl stacionární nekonečný a nerozpínal se „z bodu“. Jak to tedy doopravdy je ? Foton nese údaj „o úsečce“ nedilatované neb i on úsečkou pouze pootáčel než došel do „mé“ pozorovatelny. Ale budu-li chtít pozorovat foton „radiálně“ dostanu údaj kontrahovaný, smrštěný, >dopplerovsky posunutý<. ? Pokud se soustava celovesmírná nekřiví, je Euklidovská, a foton v ní letí opravdu po přímce a křiví se časoprostor jen ve zhuštěninách tj. v lokalitách s vyšší hustotou než je průměrná, pak globální křivost –geodeta pro foton je jinak křivá než pro ostatní hmotu a pozorovatel nutně musí dostat zkreslené údaje – pootočené a tím pádem se mu jeví při jeho hodnocení jako dilatované a kontrahované.Takže v „jistém-určitém“ pozorování mohu vidět, že se vesmír rozpíná, a on se přitom „jen“ pootáčí, pootáčí se jeho „rastr“ jeho systém souřadnic, anebo je systém souřadnic již zakřiven a nepootáčí se, nýbrž se „pootáčí“ pohyb fotonu do pozorovatelny po geodetě. ? ?

Vznik vesmíru nevyžaduje ani nekonečné hustoty energie ani exploze.

Případné dotazy zde

http://www.mageo.cz/.chatroom/24297?s=10

(cituji pana Zephira) Pro pochopení poctaty vesmíru je IMO úplně zásadní pojem ENERGIE - s trochou nadsázky lze říct, že jaxi ho nadefinujeme, takovej budem vesmír mít.
Co je to vlastně energie? Zkuste se zamyslet, co energii vlastně tvoří.


(Navrátil reakce) Musím zásadně nesouhlasit.
01 – jednoduchá odpověď je na to co to energie je : hmota krát rychlost na druhou. Tedy nutno pátrat po „smyslu“ hmoty nikoliv po „smyslu“ energie.
02 – pro pochopení vesmíru ( podstaty vesmíru ) nemá zásadní význam energie, ale hmota a...a ještě něco. Podle mě to je střídání symetrií s asymetriemi ( stavů, artefaktů a čehokoliv ). Odhlédnu-li, že dosud na světě nikdo nepřipustil ( protože to nikdo dosud nepochopil ), že hmota je také sestrojena z veličin časoprostorových, tak pro pátrání po podstatě vesmíru ( a čehokoliv ...!?) je zajímavé jak mohlo >nastat< střídání symetrií s asymetriemi ( tedy kvantování ) stavů artefaků.
Řeknu-li „A“, stav „A“ a dost...už nic k němu, jakobych neřekl nic, ani to „A“. Ale řeknu-li, napíši-li
A = A už je to lepší ....pak už se to jen přepíše na A = k . B
Proč na počátku vesmíru bylo „nic“ ? ( a „nic“ se proměnilo v „něco“ ? ). Možná ani to „nic“ nebylo, a byla pouze „volba“ ( volba = zákon ) mezi „nic“ a „něco“. Ať už se z těch dvou možností („nic“ a „něco“) zvolí cokoliv, bude to mít pak podobu >něco<. Toto >nic< nebo >něco< je vlastně monostav „A“ z volby možností mezi >nic< a >něco< . Ať už si nic anebo něco představujeme jakkoliv ( a ať má povahu jakoukoliv... může to být bůh, veličina délka, mohou to být čísla-matematika ... ) lze mu, artefaktu přiřadit název tj. písmenko „A“ nebo „B“. Vesmír volil ( slovo volit ...volit = děj, čin, úkon, zákon na interakci ) mezi neexistujícíma dvěma možnostmi, tedy volil z neexistující symetrie jeden monostav. „A“ = existenčno = >něco<. ...Nastala asymetrie. A = A. Aby se mohla symetrie „hýbat-přeměňovat“ na A = A + delta musí k tomu být „kdesi v luftě“ zákon-pravidlo = bůh =volba, děj, úkon, čin. Vesmír teda je (Vesmír) = (artefakt „A“) + ( zákon = bůh, interakce, úkon ). Nyní je pro člověka nutné stále tuto vizi zlepšovat a zlepšovat a prokousávat se k nejlepšímu popisu.
Tedy : střídání symetrie s asymetrií je něco jako A nerovnítko A + delta = B , pak B nerovnítko B + delta = C ( ? sám nevím, a nevím jak to popsat ) Já to už několik let popisuji filozoficky pod pojem >horký brambor<. přehazování horkého bramboru z dlaně do dlaně při zvyšující se frekvenci přehazování =>
1 nerovnítko 1 + 1 ---> 10^2 nerovnítko 10^2 + 1 ---> 10^5500 = 10^5500 + 1 a vůbec se nepletu ani matematicky, neb i oni matematikofyzikové vše zaokrouhlují ...( i jim postačí namísto relativistické gravitace k vypoštění rakety k Jupiteru obyčejný Newton ... i oni tedy užívají tuto matematiku => 10^5500 = 10^5500 + 1 ...a dokonce všude. Stále a stále říkám, že ve vesmíru rovnováha neexistuje, že ve vesmíru zákon zachování ani jeden neexistuje, to je jen matematicko-platonická pravda. Ve vesmíru neexistují rovnice nýbrž nerovnice, ve vesmíru stále platí a všude zákony střídání symetrií s asymetriemi tedy >rovnice, rovnost,zákon zachování< je jen lokální stav. )
Ale vraťme se k úvaze jak to bylo „na počátku“.
...to budu popisovat příště

Nejvíc toho o vesmíru ví jak se zdá pan Navrátil viz :
Já to už několik let popisuji filozoficky pod pojem >horký brambor<. přehazování horkého bramboru z dlaně do dlaně při zvyšující se frekvenci přehazování =>
1 nerovnítko 1 + 1 ---> 10^2 nerovnítko 10^2 + 1 ---> 10^5500 = 10^5500 + 1 a vůbec se nepletu ani matematicky, neb i oni matematikofyzikové vše zaokrouhlují ...( i jim postačí namísto relativistické gravitace k vypoštění rakety k Jupiteru obyčejný Newton ... i oni tedy užívají tuto matematiku => 10^5500 = 10^5500 + 1 ...a dokonce všude. Stále a stále říkám, že ve vesmíru rovnováha neexistuje, že ve vesmíru zákon zachování ani jeden neexistuje, to je jen matematicko-platonická pravda. Ve vesmíru neexistují rovnice nýbrž nerovnice, ve vesmíru stále platí a všude zákony střídání symetrií s asymetriemi tedy >rovnice, rovnost,zákon zachování< je jen lokální stav. )
Na štěstí pro nás, v takovém vesmíru nežijeme, to ovšem nevylučuji, že on ano. Takže znovu probleskuje stará Kantova otázka: jaké jsou vlastně věci o sobě (an sich)?

Nějaký anonymní pán Veltman o mě řekl, http://www.vesmir.info/vznik-vesmiru/komentar-all.vznik-vesmiru.htm#kr_232, že jsem šílenec a že můj vesmír je „šílencův Vesmír“ jen proto, že jsem popisoval „princip horkého bramboru“ jako názor v tom smyslu, že ve vesmíru neexistuje rovnováha a že se realizuje posloupnost střídání stavů symetrických s asymetrickými, tedy, že panuje zákon zachování jen lokálně. Tento pán sám neumí nic, umí jen kritizovat, jen ponižovat jiné názory a především označovat autory za šílence. Kdyby něco z fyziky uměl, tak by šílencovi jednoduše prozradil co umí a podal věcné důvody „proti“. Jak za chvíli uvidíte ( ocituji ho ), podal jen kecy vola ukecaného : „Na štěstí pro nás, v takovém vesmíru nežijeme, to ovšem nevylučuji, že on ano. Takže znovu probleskuje stará Kantova otázka: jaké jsou vlastně věci o sobě (an sich)?“

Jednou z variant vzniku vesmiru je:
Vesmir stvoril Buh
A mame klid v dusi.Ale takove vysvetleni vzniku vesmiru vetsine lidi nestaci.Otazka zni:Chceme takoveto vysvetleni?
Odpoved(nebudme zbabelci) ne.
Kdyby existoval Buh proc by nas vzrusovala otazka vzniku vesmiru?
Proc ale inteligentni clovek nerekne jednoznacne ze Buh neexistuje?
Protoze inteligence a pochyby jdou ruku v ruce.Straslive obrovsky(prominte emoci) je zazrak existence.Buh prece nemusi vypadat jako clovek na oblacku.
Zaver:Nemuzeme vyloucit existenci Boha abychom se nezblaznili.

S pozdravem J.Z

Pane Ziegler, já si dokonce myslím, že Bůh nestvořil vesmír a že to dokonce bude i naopak ! ( ? ) to znamená, že Vesmír je Bůh,...Vesmír provádí evoluční proměny sebe a tím vyrábí stále složitější hmotu ( člověk a DNA ...+ vědoní + ...? ) a pokud tato výroba složitosti hmotové struktury bude vývojově pokračovat, pak někde v nekonečnu bude DNA-člověk tak složitý, že se on-člověk stane Bohem....Čili Bůh se rodí v nás...vesmír vyráví Boha v nás...Takže ten Bůh je/byl na začátku "v nule" a bude na konci...a je i "uprostřed všeho" neb Bůj je vesmír dám (( ale Bůh není to co do něj nafalšovali lidi že je ))

Pane Navratile.
Existuje teoreticka moznost ze vesmir neni poznatelny(napriklad nemoznost dostat se pred velky tresk).Clovek se mozna jednou dostane pred dvere o kterych bude vedet ze za ne uz nemuze.
To by znamenalo ze nelze DOKAZAT neexistenci boha.
DUKAZ ze neexistuje buh podle mne souvisi s poznatelnosti sveta.
Buh byl vzdycky to nepoznane.Nebude vsak nakonec ve vzdalene budoucnosti odhalene tajemstvi sveta necim co prekona nasi nynejsi predstavu o bohu at je jakakoliv?
Vas v podstate ateisticky nazor je akceptovatelny ale je prilis nekompromisni vzhledem k tajemstvi ktere v sobe skryva existence.

Na svete je spousta nadsencu kteri vynalezaji perpetuum mobile neboli stroj ktery vyrabi energii.Tato cinnost je v rozporu se zakonem zachovani energie neboli energii nelze vyrobit.To je celkem jasne ale pak by muselo platit ze energie existuje vecne.Ledaze bychom si vzali na pomoc jakysi opak energie kdy z niceho vznikla energie a opak energie.Tento opak energie by se nechoval jako energie ale tak aby soucet byl nic.Bude v budoucnu platit zakon zachovani energie?
S pozdravem J.Z

Není třeba znalost fyzikálních zákonů aby bylo zdravému člověku jasné, že v tomto vesmíru platí, že"něco je za něco" princip výměny, interakce..Takže i kdybychom našli způsob získávání energie z vakua, nebo gravitace, bylo by to vždycky se ztrátami, jelikož co my nazýváme ztrátou, tedy to co se nám nehodí (třeba tepelné ztráty), patří ve skutečnosti do vesmíného konceptu těch obecných výměn a interakcí..

Pouze potvrzujete zdravym rozumem platnost zakona zachovani energie.O tom neni sporu.Jde napriklad o to jak to ze byl vesmir pri svem zrodu tak horky.Kde se vzala tato energie?

S pozdravem J.Z

nazdar všichni! Mohl by mi někdo z vás říci, jestli byl před velkým třeskem čas jako takový, který známe? nebo snad něco jiného? Není přeci možné, aby sme se pořád ubírali zpátky do minulosti - do nekonečna...Přeci to muselo všechno někdy začít...to platí i na druhou stranu - do budoucna - zanikne někdy čas?

Taky by mě zajímal váš názor na to, co je za vesmírem, jesli je víc vesmírů, třeba podobně jako galaxie, a co je popřípadě prostor mezi nimi?

A pak jedna taková otázka, na kterou asi nikdo neodpoví, ale zajímalo by mě jaký je smysl tohle všeho - myslim tim existence čehokoliv - jaký to má smysl, přece to všechno musí k něčemu směřovat. Určitě se to neděje jen tak zbůhdarma. Ale zase na druhou stranu...protože existence je, tak ať se děje tohle všechno pro cokoli, tak to \"něco velkého\", pro co to všechno je, musí nakonec být k ničemu, nebo k něčemu, co člověk nedokáže pochopit.

Pane, před Třeskem čas byl, ale "neběžel". Znamená to, že Třesk byl "spuštěním chodu-toku-odvíjení" čas. Čas je veličina nezadatelná a nezaměnitelná dtto délka-veličina. Před třeskem byl časoprostor naprosto nezakřivený a v jednotkovém stavu poměru "délka" ku "čas", tj. c = 1 / 1 tedy je-li časoprostor naprosto nezakřivený Euklidovský, pak v něm není hmota...a to bylo před Třeskem. Třesk byl "spuštěním toku času" což znamená "provedenám-realizací" změny z jednotkových poměrů dimenzí veličin na nejednotkové poměry. Tí po Třesku nastalo v < c, což je i zahájením zakřivování/vlnění časoprostoru i v globálním měřítku i na Planckových škálách kde ten časoprostor pak "vře" - to je to zakřivení ve všech možných podobách , podle všech možných scénářů vlnových funkcí. Čili po Třesku nastává posloupnost střídání symetrií s asymetriemi poměrů velikostí nejednokových intervalů a tím vzniká i možnost vzniku hmoty - hmota je sám zakřivený prostoročas a to když se to provede na Planckových škálách do vlnobalíčků veličn ...pak ten vlnobalíček samotného prostoru je elementární částící hmoty...hmota je "zabalený" vlnobalíček prostoru samotného ... a výrobu hotových struktur zahájil vesmír-časoprostor po Třesku. Před Třeskem byl stav časoprostoru absolutně nezakřivený a tak tam nebyla hmota.

Víc se dovíte, pokud mi napíšete

taky sem se zamýšlel nad tím, jak je možné, že každý z nás prostě je. Když tady nebyl třeba před 1000 let, jakto, že se najednou objevil ve svém těle a začal si uvědomovat sám sebe. Neumim přesně vysvětlit na co se chci zeptat ani nevim, jestli to pochopíte, ale když tady nikdo z nás dřív nebyl(třeba byl), a najednou je ve svym těle, může v budoucnu se znova objevit?(ale nemyslim tim převtělování).Zkrátka mě hlodá ta otázka, jak to, že před tim, než sme se narodili bylo určeno, že to budeme zrovna my. Mohl to být někdo jiný - jak je to možný...?

Vase dotazy jsou podobneho charakteru jako me dotazy.Dotykaji se problemu na ktere neni odpoved a proto jsou tezko napadnutelne a pokud nekdo odpovi zpusobem ze zna odpoved sam se verejne diskvalifikuje.Abych se vyhnul mozne diskvalifikaci upozornuji ze sdeluji pouze svuj nazor coz nicmene take odhaluje (nizkou,pozor na skromnost) uroven mych znalosti.
1.Cas pred Velkym Treskem
Podle soucasnych poznatku pred Velkym Treskem nebyl cas,prostor a hmota.Je tezke si to predstavit ale vesmir nevznikl v nejakem prostoru.Snad pomuze to ze kdyby neexistoval clovek coz si muzeme predstavit tak na tom vlastne nezalezi.
2.Co je za vesmirem
Za vesmirem neni nic.Co je to nic o tom se mohou vest debaty.Ale nemuzeme si predstavovat ze za vesmirem je nejaky prostor.Proste existuje jenom vesmir.
3.Smysl existence
Podle meho nazoru nase existence nema zadny smysl,pouze ten ktery ji prikladame.Jaky je smysl existence zvirete? Proc si myslime ze jsme neco vic?Lze si predstavit ze lidstvo zanikne.NO A?

S pozdravem J.Z

to co pravil none-m 05. 07. 2006 - 0:11:18 mě taky přesně vrtá hlavou. skoro bych ten dotaz ještě upřesnil a rozvedl. Čím je dáno, že jsem se onehdy narodil zrovna já a ne někdo z mých případných bráchů. Kdyby se rodiče spojili třeba o den později nebo za jiných okolností, narodil bych se taky já, nebo někdo jiný?A když by moje rodiče neměli děti, narodil bych se Já někomu jinému? Nemůžu na to přijít. Odpověď p. zieglera je dle mého názoru dost zavádějící (příklad s dítětem v cele a normálním dítětem). Protože to by znamenalo, že kdybych řekněme Já se nenarodil, nebo umřel ještě před narozením, a mojí mámě by podstrčili někoho jiného čerstvě narozeného, pak by tedy on vyrůstal úplně ve stejných podmínkách, jako jsem měl vyrůstat já, a začal by si podle toho uvědomovat sám sebe, tedy vyvinulo by se mu vědomí stejně jako se mělo vyvinouti mě, byl bych z něho prostě JÁ, což je si myslím úplná kravina, ale vyplývá to z příspěvku p. zieglera"12. 07. 2006 - ještě k ještě něco". Ten druhej človíček, by samozřejmě měl jiné vlastnosti a dovednosti ,to je jasné, ale nemohl by mít přece moje vědomí!

Jak to že jsem tady zrovna já?
Odpověd je ve vysvětlení kdo jsem?
Po narození jsme pouze živý tvor bez vyvinutého vědomí.Teprve po dalším vývoji nám umožnuje dokonalejší mozek než mají zvířata získat
uvědomění si sama sebe a takě pamět pomáhá vytvářet naši osobnost.
A nyní experimenty/myšlenkové/
Po narození se jeden člověk může dostat do různých prostředí .
Pro pochopení si vybereme extrémy.
1.Bude celý život zavřený v tmavé cele a neuvidí člověka a potřeby k životu bude dostávat otvorem ve stěně.
Jaká bude jeho osobnost a uroven vědomí?Bude to tvor na urovni zvířete.
2.Bude žít normální život člověka 21 století.
Rozdíl mezi nimy bude velký a přitom se jedná teoreticky o toho samého člověka.Z toho vyplývá že nás utváří okolí.
Je přece rozdíl jestli se narodíme jako pračlověk nebo ve 20 století
nebo ve 60 století kdy lidé budou vypadat jinak/viz vývojovou řadu/ a
uroven jejich vědomí bude daleko vyšší.
Vaši predstavu že se někdy v budoucnu zase objevíte na světě zlikviduje vývoj v čase.Je to jako kdyby pračlověk chtěl žít znovu ve 20 století.
Závěr:Tak jako my se díváme na pračlověka tak se budou v budoucnu dívat na nás.Čas je klamavý faktor a jak už jsem někde napsal je to prevít.
S pozdravem J.Z

Prosím vás všechny nevíte náhodou co se dělo před 20 miliardami let. Předem díky.

dovolil bych si nabídnout čtenáři toto :
http://www.hypothesis-of-universe.com/documents/m/m03.doc

Pane Ziegler, já si dokonce myslím, že Bůh nestvořil vesmír a že to dokonce bude i naopak ! ( ? ) to znamená, že Vesmír je Bůh,...Vesmír provádí evoluční proměny sebe a tím vyrábí stále složitější hmotu ( člověk a DNA ...+ vědoní + ...? ) a pokud tato výroba složitosti hmotové struktury bude vývojově pokračovat, pak někde v nekonečnu bude DNA-člověk tak složitý, že se on-člověk stane Bohem....Čili Bůh se rodí v nás...vesmír vyráví Boha v nás...Takže ten Bůh je/byl na začátku "v nule" a bude na konci...a je i "uprostřed všeho" neb Bůj je vesmír dám (( ale Bůh není to co do něj nafalšovali lidi že je ))
http://www.hypothesis-of-universe.com/index.php?nav=home

Dobrý den, (článek MF)


Tisíckrát prožít svůj život, tisíckrát zažívat věci skoro stejné a přece pokaždé jiné -to člověku dovoleno není.
Ale pro vesmír, který nás obklopuje, platí možná jiná pravidla. I tisíc životů může být pro něj málo.

Nové teorie ukazují, že náš kosmos může být spoután v nekonečném koloběhu vznikání a zanikání, kde se i velký třesk, považovaný za počátek všeho, mění v nepříliš významný okamžik.
Stejně tak může být vesmír jen malou bublinkou či „membránou“, ponořenou v něčem nekonečně větším a složitějším: v mnohosvětě, domově mnoha vesmírů.

Vesmír před vesmírem

Když se pokoušíme vrátit do doby velkého třesku, čili k počátkům našeho kosmu, připomíná to cestu do hlubin obřího trychtýře. Jeho stěny se dlouhou dobu jen pozvolna zužují. V určité chvíli se však přiblíží prudce k sobě a trychtýř jako by se uzavřel.
Dostáváme se tak do okamžiku, kdy začal skutečný velký třesk, čili prudká expanze vesmíru, kterou vědci označují jako „inflaci“. Počátek inflace byl dosud považován za jednu z nejstarších prokazatelných událostí v dějinách našeho vesmíru. Nastal v okamžiku, kdy byl kosmos starý jen 10-35 sekundy. Ale co bylo předtím, zejména v takzvaném Planckově čase? To je doba, kdy ještě neexistovaly žádné elementární částice. Trvala jen 10-43 sekundy po vzniku vesmíru. Zdá se, že je poněkud malicherné zabývat se tak neuvěřitelně kratičkým okamžikem, jaký by měl zbývat do počátku vesmíru. Pokud však platí teorie velkého třesku, jde o klíčový moment: během něj se rozhodovalo o tom, jaký bude nový vesmír - a zda se stane vhodným místem pro vznik života.
Obvykle si to příliš neuvědomujeme, ale stačila by malá odchylka v základních vlastnostech kosmu a my bychom vůbec nemohli existovat, jak připomíná fyzik Andrej Linde ze Stanfordovy univerzity. „Kdyby se změnila hmotnost protonu či náboj elektronu, byli bychom všichni mrtví,“ tvrdí.
Vědci mohli zatím jen tvrdit, že když byl vesmír ještě mladší než 10-43 sekundy, představoval něco neuvěřitelně malého a hustého. O moc více se zjistit nedalo, protože tady už selhával i Albert Einstein a jeho obecná teorie relativity, o kterou se opírají úvahy o počátku kosmu.
„Tuto teorii lze použít k popisu kosmu zpětně až k okamžiku, kdy je hmota tak hustá, že její rovnice přestávají platit. Za tímto bodem je třeba použít kvantové nástroje, které nebyly Einsteinovi dostupné,“ vysvětluje fyzik Abhay Ashtekar z Pennsylvánské univerzity v USA.
On a jeho kolegové vypracovali pomocí kvantové fyziky jiný scénář počátků našeho vesmíru, který zveřejnili v časopise Physical Review Letters. V tomto modelu není velký třesk počátkem všeho. Je to startovní výstřel pro vznik našeho kosmu -a hlavně tečka za vesmírem, který předcházel tomu našemu.
„Zjištěním, že před velkým třeskem existoval jiný vesmír, jsme byli tak překvapeni, že jsme po několik měsíců opakovali naše simulace. Zjistili jsme však, že tento scénář je pevný,“ tvrdí Ashtekar, který svůj model vzniku vesmíru označuje za „velké odražení“.
K novému pohledu na počátky kosmu dospěl Ashtekar, když se nově podíval na to, v čem žijeme: na prostor. Ten podle běžných představ nemá počátek, konec ani jinou zjevnou hranici. Je něčím, co se bez přerušení rozprostírá od míst, jež známe, až do nejvzdálenějších konců vesmíru, kam sotva dohlédneme.
Podle amerického vědce však prostor není něčím spojitým, nepřerušeným. Připomíná hmotu v tom, že i on má cosi jako atomovou strukturu, takže se může dělit, rozpadat. Prostor je nesrovnatelně soudržnější než atom, ale v extrémních situacích se i jeho uspořádání začíná hroutit.
Takové podmínky nastaly ve chvílích, kdy zanikal minulý vesmír a kdy se měl zrodit ten náš. S tím, jak se zanikající kosmos smršťoval, prudce v něm rostla přitažlivá síla, gravitace. To nakonec rozrušilo strukturu prostoru.
Tím se však změnila i sama přitažlivost: náhle se z ní stala mocná odpudivá síla. Trvalo to jen krátce, ale i to stačilo, aby se proces smršťování zastavil a aby nastal výbušný zrod nového vesmíru - toho našeho.

Svět věčného návratu

Ashtekar předložil argumenty pro myšlenku, že náš vesmír se zrodil z jakéhosi „předvesmíru“. Lze z nich vyvodit, že základní vlastnosti našeho kosmu nemusely vzniknout jen v prchavém okamžiku na jeho počátku - mnohé mohl zdědit po svém předchůdci.
Podle britského fyzika Neila Turoka však vznik a zánik vesmírů není ničím výjimečným. Studie, které zveřejnil spolu se svým americkým kolegou Paulem Steinhardtem v časopise Science, se snaží dokázat, že náš vesmír prodělává opakovaný vznik a zánik. Nyní dokonce vypočetli, že tento koloběh zrodu a zániku trvá aspoň bilion let.
Myšlenka cyklických světů není ničím novým. Už indická Bhagavadgíta, která vznikla před dvěma tisíci let, tvrdí: „Všechny světy až po svět Brahmův jsou podrobeny návratu do nových zrození.“ Nová je však představa o tom, jak rození a umírání celých vesmírů probíhá.
Už před čtyřmi lety vystoupili oba vědci s představou našeho kosmu jako čtyřrozměrné membrány, která je zanořena v daleko složitějším „multivesmíru“ o jedenácti rozměrech. Náš vesmír tam není sám -má svého souputníka, jinou čtyřrozměrnou membránu, k níž je připoután prostřednictvím další dimenze. Druhý kosmos tak může být mnohem blíže než na dosah ruky a přesto na něj nikdy nedosáhneme, protože jsme uzavřeni v našem čtyřrozměrném světě.
Podle Turoka a Steinhardta se však oba světy čas od času přiblíží natolik, že dojde k jejich střetu. To je moment, který jsme zatím označovali jako velký třesk. V tomto okamžiku se oba kosmy znovu „zrodí“ a zároveň se začnou oddalovat.
Jak blízko je další podobná katastrofa? Neil Turok věří, že v příštích deseti miliardách let se nic nestane. Steinhardt je ještě velkorysejší: do dalšího střetu zbývá 300 miliard let. A Brian Green v knize Struktura vesmíru dokonce uvádí, že konec našeho vesmíru nastane za bilion let.
Turok i Steinhardt tvrdí, že jejich model „spoutaných“ vesmírů, které se čas od času střetnou, umožňuje řešit to, nač běžné teorie velkého třesku nestačí: například problém „temné“ energie a hmoty.
Jde o hmotu a energii, která by v našem vesmíru měla být, ale zatím ji nikdo neviděl - proto se pro ně používá přívlastek „temná“. Nejde o maličkost: temná, neviditelná energie a hmota by měly představovat až 95 procent všeho, co se v našem kosmu nachází.
Steinhardt a Turok tvrdí, že jejich model předvídá nejen existenci, ale také hodnotu temné energie.
I temná hmota podle nich přestává být nedosažitelným fantomem: projevy její existence mohou být výsledkem působení sousední vesmírné membrány.

Bublinková lázeň?

Představa cyklického vzniku a zániku může řešit problém vlastností našeho kosmu ještě lépe než Ashtekarův model. Už bychom nežili ve světě, který je „klonem“ jednoho zaniklého kosmu. Základní vlastnosti vesmíru, jak jej známe, by vznikaly postupně, v dlouhém procesu „vylaďování“, na němž se podílí náš souputník a možná i jiné světy.
Odpadla by tak otázka, proč je náš svět takový, jaký je. Tento problém by se „neutopil“ jen v hlubinách času, který předcházel velkému třesku. Pokud je náš vesmír součástí nějakého většího celku, mnohosvěta, pak by už nebyl důvod předpokládat, že tam existuje jen on sám a jeho „partnerský“ svět.
Mnohosvět může být domovem obrovského počtu vesmírů. „Je jako bublinková lázeň - existuje v něm mnoho vesmírů, které vybublávají, srážejí se a odštěpují,“ domnívá se teoretický fyzik Michio Kaku z City College of New York. Podle něj se nové světy objevují v „nepřetržité genezi“.
Náš kosmos pak může sehrávat dvojí roli: může být součástí obřího mnohosvěta a zároveň místem, z nějž se - třeba prostřednictvím černých děr - rodí jiné vesmíry. To vede i jinak seriózní vědce k podivným snům: podle Kakua by jednou mělo být možné vytváření malých „dětských vesmírů“ i v laboratoři.
Teorie, které navrhují lidé jako Ashtekar, Turok či Kaku, sahají daleko za jakoukoli naši zkušenost - a přece se nás dotýkají. Mohou být dovršením velkého obratu, který před půl tisíciletím zahájil polský astronom Mikuláš Koperník. Tento obrat zcela změnil představy o místě člověka a jeho planety ve vesmíru.
Koperníkova doba ještě věřila, že člověk je pánem tvorstva a že Země, na které žije, představuje střed a nejdůležitější bod veškerenstva.
Polský astronom však tuto představu zničil, když ukázal, že Země je jen jednou z mnoha planet kroužících okolo Slunce. Později se ukázalo, že ani Slunce, ba ani naše galaxie nejsou ničím zvláštním a jedinečným. Nyní se zdá, že totéž může platit i pro celý viditelný kosmos. V nepředstavitelně velkém a složitém mnohosvětě nemusí být vesmíry jako ten náš žádnou výjimkou. Mohou vznikat opakovaně a často - a s nimi i planety jako Země. Kdo ví, kolik takových Zemí se skrývá v nedostupných světech, které leží blíž než na dosah ruky.

Základní vlastnosti našeho vesmíru nemusely vzniknout jen v prchavém okamžiku na jeho počátku - mnohé mohl zdědit po svém předchůdci.

Pane Kamile, v prve casti Vasi uvahy popisujete tzv. "teorii oscilujiciho vesmiru" a ta byla pred nekolika desitkami let opustena. K dalsi uvaze o mnohosti vesmiru ano, ale je to pouze oddaleni otazky - jak toto vse odstartovalo?

Naše galaxie má diskový tvar s průměrem 100 tis svět.let a výšku 30 tis svět let. (Tedy přibližně) Naše slunce je v jednom rameni s oběhem kolem středu cca 200 mil let. Jeho dráha kmitá kolem oběžné roviny cca 15 tis sv. let nad a pod rovinu.
Zde je jasné, že platí newtonovy zákony. Jak a co vlastně drží hvězdy v diskové galaxii, které jsou v rotační ose galaxie? (Když to tedy není odstředivá síla.) Nebo jak rotují kolem středu hvězdy, kterých se otázka týká.

Děkuji za odpověď.

Ing. Šíma

Na to není lehká odpověď, já jí neznám, ale jako laik ( a titulovaný pablb ) si mohu dovolit říci i chybné názory ( neb už dopředu jsem schytal tolik nadávek a ponížení, že to pokládám za to, že mám předplaceno říci „blábol“ )
Tedy : galaxie se „zarotovala“ do šnekovité podoby i s „vnitřním“ časoprostorem, čili i ten časoprostor se šnekovitě zakroutil ( vůči nekřivému, skoro nekřivému časoprostoru mezigalaktickému )…galaxie při svém „tvarování“ „hmotných bodů“ ( hvězd ) tvarovala i časoprostor, i „svůj vnitřní časoprostor“. Ovšem pozoroavtel „vnější“ sleduje ohyb hvězd v galaxii jako by galaxie byla „gramofónovou deskou“. Pozoroavtel vnější to pozoruje tak proto, že dostává informace fotonem ( z projevu fotonu(ů) ), které samy nesou tu informaci „dopplerovsky“ tj. afinně pootočenou ( deformovanou …a tomu fyzika pak říká relativita ). Vyhodnocení chování zvolených „fragmentů“ ( hmotný výsek na rameni galaxie ) galaxie pak fyzika dá do Newtonských rovnic gravitace ( neb pohyby nejsou relativistické ) a výpočty ukazují na extrémní chybění hmoty… a z tohoto vyhodnocení a dalších pak fyzika vyslovila domněnku, že ve vesmíru chybí 96% hmoty ( quintessence ). Já se domnívám, že v galaxii je nutno určovat „newtonské vzdálenosti“ dvou těles nikoliv klasicky po přímce, ale po oblouku tedy, že v galaxii působí síla mezi tělesy nikoliv „po nejkratší spojnici“ ( viz Země – Slince ) ale působí po křivé trajektorii jak je v galaxii právě už zakřiven sám časoprostor. Pak dosazením spojnice dvou těles je mnohem delší trajektorie gravitačního působení a tím i „ubude“ chybějící hmoty v celé galaxii a tím i odpadne domněnka, že ve vesmíru chybí dva řády hmoty. Nechybí, vadný je přístup k hodnocení observačních poznatků a dosazování do Newtona.
Zřejmě jsem to nepopsal úplně správně, ale já mám na bláboly patent a nadávky dopředu předpacené.

Podle meho laickeho nazoru se hvezda v ose galaxie nachazi v nestabilnim stavu,to znamena ze pada do stredu.Klam spociva vtom ze tento pad trva dlouho.Je to asi neco podobneho jako stary problem proc cela obloha nezari kdyz prece vsude jsou hvezdy.Je to proto protoze k nam svetlo vzdalenych hvezd jeste nedoletelo.

Podle meho laickeho nazoru se hvezda v ose galaxie nachazi v nestabilnim stavu,to znamena ze pada do stredu.Klam spociva vtom ze tento pad trva dlouho.Je to asi neco podobneho jako stary problem proc cela obloha nezari kdyz prece vsude jsou hvezdy.Je to proto protoze k nam svetlo vzdalenych hvezd jeste nedoletelo.

Podle meho nazoru hvezdy v ose galaxie padaji do stredu ale trva to hodne dlouho.Je to neco podobneho jako proc cela obloha nezari kdyz jspu vsude hvezdy.Je to proto, protoze k nam svetlo vzdalenych hvezd nestacilo doletet.

Podle meho nazoru hvezdy v ose galaxie padaji do stredu ale trva to hodne dlouho.Je to neco podobneho jako proc cela obloha nezari kdyz jspu vsude hvezdy.Je to proto, protoze k nam svetlo vzdalenych hvezd nestacilo doletet.

Četl jsem nyní několik článků ( i od Klimánka ) o záhadě „chybějící temná hmota“. Moje poznámka : Řekl P.Kulhánek : “ Asi nejpádnějším argumentem pro existenci temné hmoty jsou rotační charakteristiky spirálních galaxií.“ Pokud tomu tak je, tak si toto sdělení vysvětluji následovně : navrhoval jsem to už L.Motlovi jako úvahu-návrh, když jsme si před třemi roky psali, že spirální galaxie rotuje jako tuhé těleso, tedy podobně jako gramofonová deska.... že, četl jsem to, rychlost ( vypozorovaná ) pohybu hvězd v ramenech ( anebo hvězdných útvarů ; hvězdokup v ramenech ) není relativistická natolik, aby nešlo při výpočtu ( dosazování do pozemských rovnic ) jejich „vypozorovaného chování“ počítat s použitím obyčejného Newtona čili
m . a = F(a) = F(g) = G. \"suma\" (M. m i ) / ri &#710;2 …, neznám přesné vyjádření toho vzorce pro n-těles gravitačně vázaných…., ale…domnívám se, že pokud Kulhánek řekl, že nejpádnějšími argumenty jsou observační poznatky o pohybu ramen galaxií, které se chovají podle Newtona, pak se mohu domnívat, že fyzikové dosadili „poznatky vypozorované“ do špatných rovnic, respektive s vadnou interpretací … čímž zjistili na periferiích galaxií anomálie gravitačního chování nasvědčující tomu, „že chybí v nich hmota“, že se chovají jako by v koncích ramen bylo, by mělo být o 90% hmoty víc, tedy, že tam v „haló“ je „skrytá temná hmota“ a že proto rotují periferie galaxie jako gramofonová deska. Já se domnívám, že fyzici možná dosadili špatně do fyzikální rovnice, tedy, že dosazovali za „r“ vzdálenosti mezi objekty-hvězdami v galaxii jakože vzdálenosti jsou úsečka „r“ přímá. Domnívám se ale, že v důsledku relativity tj. zakřivení samotného časoprostoru „uvnitř“ galaxie z důvodu už dost hmotných útvarů-galaxie pro pozorovatele z vnějšku by se měli dosazovat hodnoty „r“ mezi tělesy nikoliv jako úsečka – nejkratší spojnice, ale jako křivá oblouková úsečka v křivosti ramen galaxie dle trajektorie křivosti samotného časoprostoru a tedy křivosti „toku gravitonů“ mezi těmi tělesy galaxie. Pokud dosadíte tím pádem do vzorce delší „r“ ( nikoliv jako nejkratší spojnice ), vyjde, možná to „r“ i o 15-20% delší a je-li použit kvadrát toho „r“, tak Vám vyjde o dva řády vyšší hmotnost centrálního tělesa ( centrálního shluku těles ) anebo o dva řády méně potřebné hmoty pro periferii ramen galaxie pro chování ramen. To ovšem zásadně změní pohled na černou hmotu v celém vesmíru, tedy že : žádná nechybí !

A další povídání je zde :
http://www.hypothesis-of-universe.com/index.php?nav=n

Podle meho nazoru hvezdy v ose padaji do stredu,ale trva jim to dlouho.Je to neco podobneho jako stary problem proc cela obloha nesviti kdyz jsou vsude hvezdy.je to proto protoze svetlo vzdalenych hvezd k nam jeste nedoletelo.

Hanebnosti M.Petráska
http://www.hypothesis-of-universe.com/index.php?nav=m
http://www.hypothesis-of-universe.com/index.php?nav=k

Uz kolem roku mi hlavou vrtá otazka vesmiru, jeho vzniku a hlavne budoucnosti, vzdycky sem rad sedel, dival se na oblohu a premyslel jak to vsechno dopadne. Delavam to i ted a posledni dobou se spis snazim dostat do minulosti toho vseho, brat si to pekne od zacatku a pak mozna pochopim, kam vesmir smeruje, i kdyz to vlastne nikdo s jistotou nedokaze rict. Cetl sem mnoho teorii o vzniku, hlavni teorii je "Velký třesk", vzdycky sme si jen ve skole rikaly ze najednou je tu vybuch a mame tu vesmir. No ale neco musi vybouchnout, docetl sem se ze nejaka hmota, taky sem se tu docetl ze hmota je podstatou energie, takze me zacalo vrtat hlavou, kde se ta energie (hmota) vzala? Vznik hmoty a antihmoty je velice zajimavy postreh. Takze, chapuli to dobre, by melo byt ve vesmiru stejne mnozstvi hmoty a antihmoty. Me jde hlavne o to, ze me posledni dobou napadla takova myslenka, ze vesmir je tu porad (sami ste rikali ze cas tu nehraje takovou roli, tak by mohl byt nekonecne dlouho do minulosti), porad vznika a zanika pomoci cernych der. Cerna dira pritahuje a vcucava do sebe vsechno okoli a zvetsuje se, ostatni cerne diry take. Obrovska gravitace zpusobi pomale smrstovani vesmiru az vsechna hmota zmizi v cernych dirach. Ty se vsechny spoji ke konci a zhrouti se do sebe a nekam ta hmota, v tom velkem tlaku (kde je velky tlak tam je velka teplota, myslim) a tedy i za velke teploty to vybouchne a vznikne znova vesmír (znova jakoby velkym treskem). A takhle se to porad opakuje. (Moje znalosti sou zatim velmi slabe, jsem prvnim rokem student stredni skoly takze mi nejsou znamy zdaleka vsechny fyzikalni podminky a podobne, takze to urcite vyzni hodne laicky, ale doufam ze to pochopite)...Dekuji za pripadne odpovedi, s úctou Adam Buchal

ahioj souhlasim stebou mas pravdu buh ne stvoril vesmir ale je to fakt naopak je to tak mozne...

Vypočítal jsem Schwarzschildův poloměr, tzv.horizont událostí (oblast, ze které neuniká ani světlo) pro uváděnou hmotnost vesmíru na asi 4 miliardy světelných let. Původní singularita, tedy nebyla nějakým nepatrným drobečkem, ale vesmírným vysavačem, který pohltil vše v obrovském prostoru. Moje spekulace spočívá v tom, že nárůst hmotnosti singularity nebude neomezený, ale při dosažení určité kritické hranice nastane něco jako jaderný výbuch.Vypadá to, že alespoň jednou se to už stalo. A protože se energie ani entropie v izolovaném systému, což vesmír zřejmě splňuje, nemohou ztratit (zůstávají konstantní) musí tyto pulsace probíhat věčně jako matematické kyvadlo. Anebo ještě lépe, pozorujeme jen jednu z mnoha podobných možností a časem dochází k prolínání, shlukování a novému třesku. Vysvětlení, že neexistoval čas, prostor a snad ani hmota mě neuspokojují, protože nic takového nelze pozorovat.

Neexistoval cas
Cas ma zacatek,smer,konec(Velky krach).
To se mi zda celkem stravitelne.Jinak bysme museli vzit na vedomi vecnost neboli nekonecnost casu a to povazuji za nesmysl.Protoze ale existujeme vypada to tak ze cas vznika(Velky tresk) ze stavu kdy neexistuje cas.Nabizim napriklad predstavu ze existuje druh casu ktery nema smer nebo ma vice smeru a u ktereho nelze rict ze bude nekonecny.Vase odmitani spekulace kterou nelze dokazat je sice vedecky spravne ale bez spekulace by nase diskuze ztratily minimalne na objemu.

Po přečtení všech příspěvků jsem chtěl jen krátce dodat.Každý může mít svůj názor,nikomu jej neberu.Každý může mít pravdu,i ta je relativní.Já se přikláním k příspěvku zephira z 13.6.,jelikož dle mého názoru se nejvíce přibližuje výsledkům současného poznání a poskytuje logickou možnost dalšího postupu ve výzkumu.Problémem vesmíru se zabývám mnoho let,zažil jsem dobu,kdy velký třesk byl považován za fantasmagorii,ale došel jsem přibližně ke stejným závěrům,jako pan zephyr.Čekal jsem diskusi na tento příspěvek,ale nikdo nereagoval,ani původce této diskuze Hana.Škoda,možná jsme v této době již mohli diskutovat o jiných otázkách,než které jsou rozebírány v dalších příspěvcích.Mimo Boha jsou vlastě jen rozvedením detailů,uvedených v příspěvku zephira.Ale kdo ví,možná to tak má být a mýlím se já.Co dodat.

Dovolim si dodat ze prispevek p.Zephira p.Hanku asi neuspokojil.Pan Zephir totiz na jeji otazku neodpovedel a to z toho prosteho duvodu ze na jeji otazku dnes odpoved neni.Meritum jejiho dotazu prece bylo zda vesmir vznikl z niceho.Dovolim si poznamenat ze i uplna znalost soucasne vedy nestaci k zodpovezeni vsech otazek z toho prosteho duvodu ze veda nezna na vsechno odpoved.Otazku p.Hanky je podle meho nazoru chapat tak ze se nejedna o otazku v klasickem slova smyslu ale spise o vyjadreni udivu.Predstavme si situaci ze by p.Zephyr p. Hance odpovedel spravne.Pani Hanka by okamzite hledala novou otazku a to uz tu spravnou,totiz tu na kterou neni odpoved.Z tohoto hlediska postradam v odpovedi p.Zephira urcitou miru nejistoty a spekulace i kdyz jeho vyklad je fundovany a zajimavy. Co se tyce rezignace vyjadrene slovy -co dodat podotykam ze existuji 2 moznosti budto studovat nebo diskutovat.

Nabízím své ( hypotetické ) úvahy http://www.hypothesis-of-universe.com/index.php?nav=n

... pak si můžeme o tom povídat

Článek je neuvěřitelně diletantský. Už první odstavec. Jak mohl čas vzniknout v singularitě? Jestli je vše v čase 0 nekonečné je čas nekonečně žádný. Byl rád, kdyby autor mi vysvětlil jak může singularita se rozepnut a expandovat.Nikoliv tak, že to jiní říkají, ale vysvětlit mechanizmus takového procesu. Aby mohla hmota existovat musí mít také své prostředí. To jest vákum.
Vysvětlí mi autor rozumně jak to s tím vákuem v bodě 0 bylo? Má historii totožnou se vznikem hmoty, nebo dřívější, a vesmír je součástí jeho historie?
Nepochybuji, že od autora se odpovědi nedočkám. Mezi tvrzeními v článku a biblickým vznikem Země a života není rozdíl. Metafyzika vítězí.