vesmír.info

zajímá mě jak ta kapalina může souviset s teorií superstrun a zda na počátku nemohll být vesmír jen dvourozměrný

Superstruny jsou ve výchozím stavu jednorozměrné vibrace energie. Energie je charakterizována intenzitou (hustotou) svých vlastních změn - má tedy tendenci se samovolně zahušťovat. Proto v procesu tzv. inflace došlo ke kompaktifikaci strun, jejich rozpadu a stočení do koleček, které se zahustily do placiček, tzv. dvojbrán.

http://mageo.wz.cz/svine.jpg http://mageo.wz.cz/strings.gif

Tato kompaktifikace pokračuje až do vzniku dnešních jedenácti dimenzí vesmíru (dvanáctou je čas) rozprostřených na povrchu šestirozměrných CalabiYau variet.

Superstruny si lze představit jako vibrace energie v prostředí, tvořeného vibracemi sebe sama. Vibrace tvoří jakési kvazičástice, podobně jako virtuální shluky molekul v atmosféře. Přestože jsou virtuální, dávají homogennímu vakuu charakter jakési elastické kapaliny, vyplněné tzv. bosonovým kondenzátem.

Bosonový kondenzát jsou uspořádané n-tice vibrací, které svými vzájemnými interakcemi kompenzují interakci s okolím. V důsledku toho se mohou prostředím vibrací pohybovat bez odporu. Makroskopicky si je lze ve 3D prostoru představit jako kmitající dvojice vírů (duality)

http://vbnet.aspweb.cz/bosone.gif http://mageo.wz.cz/t-dualita.jpg

V důsledku toho mají bozonové kondeznáty skutečně řadu vlastností kapalina a jejich víry se studijí i experimentálně (kapalné helium, EB kondenzáty alkalických kovů). Srážky a vzájmené interakce sueprstrun a lehkých částic lze proto modelovat srážkami vírů v kapalině.

http://serve.me.nus.edu.sg/limtt/collid998.JPG

Od normálních kapalin se liší bosonové kondenzáty tím, že energie se v nich nepřenáší víry, ale kvantovanými vibracemi. Bližší info a případné další dotazy zde

http://193.85.233.106/.chatroom/24297

Nadpis se mi sem celý nevešel, tak ještě jednou : struna je dlouhý artefakt "z ničeho", vibruje-li "nic" je to hmota (?), říkají strunatci.

Zde je citace jak charakterizuje strunovou teorii pan V.Hála. ( mohu poslat komukoliv na vyžádání celý jeho článek pro obraz kontextu ) => Přebytečné dimenze jsou totiž "svinuty" do velmi malého útvaru – variety... Navíc přesný tvar variety jednoznačně určuje takové vlastnosti superstrunného vesmíru, jako jsou hmotnosti a náboje elementárních částic nebo vlastnosti interakcí.
Moje reakce k takovému popisu => Jak by asi tuto větu přeložil do mimozemštiny mimozemšťan ? Naprosto by mě musel „mimozemský fyzik“ dát za pravdu, že se zde mluví o tom, že dimenze ( jedna i více ) veličiny >délka< je stavitelem hmotnosti...já navíc říkám, že do vlnobalíčku se zapojí i dimenze ( jedna i více ) veličiny >čas<. Opravdu nechápu tu zaujatost proti mě a mé hypotéze ... princip je naprosto shodný.
JN

//struna je dlouhý artefakt "z ničeho", vibruje-li "nic" je to hmota (?), říkají strunatci.//..je Navrátil mimozemšťan?

//Superstruny si lze představit jako vibrace energie v prostředí, tvořeného vibracemi sebe sama. Vibrace tvoří jakési kvazičástice, podobně jako virtuální shluky molekul v atmosféře. Přestože jsou virtuální, dávají homogennímu vakuu charakter jakési elastické kapaliny, vyplněné tzv. bosonovým kondenzátem.//
toto je aspoň alternativista, Navrátile máte se co učit!!

Takže to jsou vibrace ve vibracích?Takže když jsou ty kvazičástice dá se říct virtuální,existují vůbec?

Pane Zephir
Bosonův kondenzát stejně jako superstruny jsou experimentálně neprokázanou chimérou mnohých. Nelze s pouhým předpokladem nakládat stejně jako s experimentálně prokázaným faktem. Výrok ,, Superstruny si lze představit jako vibrace energie v prostředí, tvořeného vibracemi sebe sama.,,
je exelentní ukázkou míry zmatení ve snaze dokázat existenci neexistujícího.
Podle tohoto výroku je nic něčím a to proto že, jak tvrdí autor, ono nanicovaté nic, totální naprostá pustota, trpí chorobou zvanou vibrace a tak je něčím místo aby stále bylo tím čím doopravdy je, ničím. Anebo ono prostředí je skutečně něčím. V tom případě bych byl velmi rád kdyby mi autor sdělil čím.
Ještě dodatek: Domnívám se, žel většina ví o tom že gluony a kvarky jsou stavebními kameny částic tvořících jádra atomů - protonů a neutronů.
Byl by schopen některý ze superstrunných mágů a nebo jejich věřících
vysvětlit jakým mechanizmem se může vyrojit množství NOVÝCH superstrun, což se neustále děje, pokud lehké částice vytvářející fyzikální pole a jsou superstrunami. Jestliže těžké částice jsou tvořeny rodinou superstrun kvarků a gluonů pak by mi mohl též vysvětlit jak jejich Calabi- Jauovy ( snd je to dobře) vyriety vypadají v čase jsou- li tvořeny varietami kvarků a gluonů. A taky co to vše dělá s jejich skrytými rozměry.

že se elektrony a protony mohli "roztavit" . Tuto větu jsem si mohl přečíst na vašich stránkách "Vesmír byl tekutý..". Jakou důvěru budí článek takového ignoranta.
top.sky

A nechcete rozsirit rady redaktoru vesmir.info? Pokud mate zajem, nevahejte se ozvat na email info@vesmir.info. Domluvime se podrobneji ...

zdrawim,by mě zajimala věc na kterou nema asi nikdo rozumnou odpověď,ale zajimal by mě nějaky odborny nazor protože ja určitě nejsem odbornik.Zajimalo by mě jak vznikl vesmir ne že došlo k prvnimu třesku kde se vzalo to co zpusobilo ten veliky třesk,chtěl bych znat puvod všeho,mam vždycky takovy divny pocit když nad tim přemyšlim protože pro mě žadne vysvětlení nebude uspokojivé protože na to asi odpověď není...
díky za odpověď...

ahoj Marku. mám stejný problém jako ty. může nám někdo prosímvás odpovědět?

kde se to vzalo? proč byl velkej třesk? Kdo to udělal - dal impuls, vyslal energii a proč? zajímá mě jakákoliv spekulace

hezký nový rok

Existuje jedna teorie, která tvrdí, že celý svět se ve skutečnosti nachází v pytli, který nese na ramenou starý muž. Obvyklá námitka na tuto teorii zní: Je-li celý svět nesen v pytli, pak i ten starý muž, který pytel nese, se sám nachází v tomtéž pytli. Jediná smyslupná odpověď na tuto otázku je: No a? A tak to máte se vším...

Jestliže byla hmota v okamžiku velkého třesku nekonečně hustá a to vše na nulovém objemu, pak tam asi byla dost velká gravitace (tedy myslím nekonečná) a tedy i plynutí času neexistovalo - čas stál. takže velký třesk mohl nastat kdykoli :).

Ale mě spíš nejde do hlavy, jak se přišlo na 13,7 mld let. Je to chápáno jako plynutí času jak jej vnímáme dnes, nebo jak? Protože jestliže se změnou gravitace se mění rychlost plynutí času, pak v místě X, kde pravděpodobně měla vzniknout sluneční soustava, se gravitační působení zmenšovalo až do dnešního stavu. Pokud by bylo možno měřit čas superodolnými hodinami po celou dobu v místě X, kolik by bylo naměřeno času?

Ondra

Co je to velký třesk??? Prosim pište na RAFYNERY@seznam.cz

Díík...

http://www.vesmir.info/vznik-vesmiru/vznik-vesmiru.htm

Pane R. Na takové otázky ještě není definitivní odpověď a tím pádem vše co se říká jsou spekulace a...a jak rozeznat které jsou pravdivější a které méně. Já Vám vyložím svou spekulaci. Především co víme zřejmě dost věrohodně, že ve Třesku začal čas...tedy začal se odvíjet čas, začal plynout čas, začalo ukrajování intervalů na časové dimenzi...atd. Pak nastala posloupnost změn a proměn i hmoty i časoprostoru. O této posloupnosti změn víme-známe "konce posloupnosti" tj. stav právě dneska zde na Zemi ve kterém známe stavy hmoty a časoprostoru. Slovo známe tu je míněno jako že vidíme kolem sebe "jak" ten stav vypadá a bádáme, hledáme všechny stavy "ukryté". Ve třesku tedy stavy vzájemností hmoty a časoprostoru začaly. Tedy myslíme si že tam začaly a...a víme, že ve Třesku vesmír nevypadal tak jak dnes, že stav hmotový byl mnohem jednodušší. Je-li to tak, že ve Třesku byla hmota v jednoduchém stavu a dnes je ve stavu složitém ( DNA ), tak tím víme, že od Třesku ta posloupnost změn nese ZESLOŽIŤOVÁVÁNÍ stavů hmotových. A dál : V toku času se zesložiťuje hmota, O.K. ale co zákony ? Byly ve Třesku všechny zákony ty co jsou dnes kolem nás ? Byl tam zákon, že když si vezmu acylpyrin, že bacil chřipkový "dostane interakční ránu" a vyžene se ? Byl tam zákon o tom, že kyselina sírová reaguje s vápencem ? Byl tam zákon, že když se člověk lekne, že se zpotí a zvětší se mu zorničky ? Byl tam zákon, že teplem hnije maso ?...atd. atd. atd. Domnívám se že ve Třesku nebyla všechna ta chemická pravidla a zákony chování hmot vzájemně...proč? Protože po Třesku nebyla hmota tak složitá, byly tam jen fotony. A pro fotony vesmír nemusel mít hned v začátku ( ve Třesku ) všechny zákony chemie a biologie a fyziky co jsou dnes. Proto se jednoduše můžu domnívat, že nejenže se v posloupnosti stavů hmoty hmota zesložiťovala, ale se i postupně v jiné posloupnosti tvořily-přibývali zákony. Tak jak se rodily varianty složitějsí hmoty, tak se k nim "zjevil" i zákon o chování ( jak bude reagovat zlato na lučavku královskou ).
Znamená to, že od Třesku se mění zesložiťuje hmota a mění zesložiťijí zákony. Zřejmě zákony a stavba složitostních struktur hmoty jsou na sobě závislé. Nelze aby se rodily zákony bez zrození bílkovin ...a naopak taky ne : nelze aby se zrodily bílkoviny a nezrodil se k jejich chování zákon.
Za tyto dvě posloupnosti změn stavů od Třesku ke dnešku může...může čas ! Nyní tu je otázka : kde se vzala hmota ? Víme, že nejprve existovaly fotony a pak z nich genezí "v čase" se kombinačním zesložiťováváním vyrobila DNA. Z fotonů DNA ( ! ) Kde se vzaly fotony ?
...Když budeme vědět kde se vzaly fotony, pak budeme vědět kde a jak se vzala DNA a současně si domyslíme, kde se vzaly zákony = jsou to vpodstatě doprovodné "stop-stavy" vzájemností chování hmotových artefaktů. Vždy když se v posloupnosti ( dějů a výroby stavů ) objeví "stop-stav" hmoty, tak ten "dějový stopstav" je svým způsobem právě ten zákon chování kyseliny se zásadou na sůl.
Čili víme jak z fotonů DNA, víme jak z prvního zákona po Třesku poslední zákon dnes tj. např. AIDS... a víme, že časoprostor prodělává změny od Třesku do dneška...a to pouze v sebezakřivování ( do něhož zahrnu i to rozpínání i to stárnutí ). Zakřivování dimenzí délkových i zakřivování dimenzí časových, to dělá časoprostor...nic víc...a to zakřivování je tak pestré, že soudobá fyzika pro něj stále hledá rovnice tedy "geometrické stavy" a už vymyslela cca 30 geometrií ...Myslím, že jich bude muset vymyslet 1000 a více. Protože ta hmota a její složité kombinační stavy jsou vyrobeny tím "křivením" časoprostoru - složité lokální vlnobalíčky "zakřivení času a délky", to je ta hmota i ty zákony.
A co bylo před tím Třeskem ? Stav dvouveličinový, tedy stav rovnováhy veličin délky a času a tím pádem nezakřivenost časoprostoru a tím pádem tam není hmota a tím pádem tam neběží čas. Je tam stav rovnováhy veličin, stav jednotkových poměrů intervalů dimenzí veličin. To je na posloupnosti Vesmírných stavu stav těsně před Třeskem. Ovšem ta posloupnost stavů veličin možná pokračuje směrem k "nule". A jaký tedy je stav poměru veličin "v nule" ? To Vám řeknu pokud si o to napíšete.

S tvrzením, že čas začal s Velkým třeskem zásadně nesouhlasím.
Znamenalo by to připustit existenci 3d prostoru BEZ ČASU! TAKOVÝ
PROSTOR REALNĚ NEMŮŽE EXISTOVAT. Existence čehukoliv v realitě včetně prostoru samotného vyžeduje časovou vždy dimenzi.
Čas s prostorem jsou neoddělitelně spolu spjati. Čas je hlavní vlastností prostoru. Proto také představa o tom, že vesmír vznikl v prázdnotě, v bodě s nekonečnou energií a teplotou, jakýmsi protunelováním se z ničeho do ničeho je ten nejpitimější osud,
který se dal pro něj vymyslet. Když jste tak všehoznalý odpovězte na tuto otázku?
KAŽDÝ VÍ, ŽE BEZ TZV. KVANTOVÁ PĚNY A VLASTNOSTÍ
FYZIKÁLNÍHO VÁKUA BY HMOTA JAKO TAKOVÁ A TEDY I VESMÍR V PODOBĚ JAK JEJ ZNÁME NEMOHL EXISTOVAT.
ABY TEDY VELKÝ TŘESK MOHL PROBĚHNOUT TAK JAK TVRDÍTE,
MUSÍ BÝT PŘÍTOMNO FYZIKÁLNÍ VÁKUM SE VĚEMI SVÝMI VLASTNOSTMI NEJPOZDĚJI V ČASE NULA A MUSELO BY EXPANDOVAT SPOLU S VESMÍREM. PŘITOM BY VESMÍR SE SVOU HMOTOU SE MUSEL VŘDY NACHÁZET UVNITŘ NĚJ.
O KOLIK, MUSÍ TOTO VÁKUM VŽDY PŘESAHOVAT VESMÍR,
ABY BYLY ZAJIŠTĚNY JEHO NÁM ZNÁMÉ VLASTNOSTI? JAK VYPADÁ HRANICE MEZI FYZIKÁLNÍM VÁKUEM A BEZČASOVÝM DOKONALE PUSTÝM PROSTOREM, KTERÝM JE VESMÍR, PODLE VÁS, STÁLE OBKLOPEN? JAK BY JINAK MOHLA BEZVYJIMEČNĚ PLATIT DRUHÁ TERMODYNAMICKÉ VŠTA? DĚKUJI.

je jesne ze neco konci a neco zacina ale i kdyby byl vesmir konecny co by bylo za tim koncem abych rekl pravdu tak nic netusim je urcite pravda ze se nachazime v nekonecnem prostoru ale co ten prostor vyplnuje nikdo nevi to je jako nakreslit obrazek s 5 rozmery: dylka sirka hloubka cas a paralelni videni taky to nejde a kdyz pojede auto rychlosti svetla rozsviti si svetla tech otazek je mnoho ja bych rekl ze nejaka planeta vzdalene od Zeme nekolik milionu svetelnych let ma taky existenci treba zatim jen v podobe morskych ras tak jako to bylo u nas pred miliony a miliardami let muj nazor ja takovito

Tvrdím že svět není poznatelný.Pro toto tvrzení nemám důkaz ale pouze tuto myšlenku:Představme si že lidstvo jednou pochopí vznik vesmíru a nebude existovat otázka na kterou nebude odpověd.To nebude podle mě dobře.Kdyby nám nyní někdo odpověděl na všechny otázky tak by se nám na nějaký čas ulevilo ale co potom?Svět by ztratil tajemství a kouzlo.Proč je vesmír krásný?Protože není poznatelný.Náš život je přece založen na naší nevědomosti a nespravedlnost je základ naší existence.
Nebo je svět poznatelný a lidé v budoucnu nám budou naši nevědomost závidět.
S pozdravem J.Z

S otázkou "co je Velký Třesk" souvisí můj názor vyslovený jinde slečně Zuzaně, tak ho sem "přetiskuji"

Datum: 12-08-06 12:59Paní ZuzanoPan Petrásek si k vysvětlení rozpínání třírozměrného vesmíru vypůjčil rozpínání dvourozměrnýho vesmíru a řekl že je to podobné. Podobné to ovšem je asi tak jako bych popisoval mimozemšťanovi na jeho planetě život lidské společnosti na Zemi pomocí Pekla a čertů. Mě se takové zjednodušení ( až moc zásadní ) nelíbí a v duchu své hypotézy mám jiné. Jedním ze základních, hlavních a zásadních zákonů vesmíru je „princip střídání symetrií s asymetriemi stavů“, z čehož vzejde košatá posloupnost zrealizovaných možností. Velký třesk pokládám za „předěl“, za „děj-výkon pravidla zákona“, jedno takové střídání tj. změny stavu před Třeskem za následné další stavy po Třesku a jejich střídání do dalšího vývoje posloupnosti stavů poTřeskových. Po Třesku nastalo „křivení“ časoprostoru, čímž chci říci, že před Třeskem časoprostor zakřiven nebyl. V absolutně nezakřiveném časoprostoru hmota-látka neexistuje a být nemůže. Po Třesku první druh zakřivení časoprostoru ( podle nějakého geometricko-matematického popisu ) „vyrobil“ „do časoprostoru“ záření. Zakřivení, křivení časoprostoru principiálně vede „ke vzniku“ hmoty….a to ze samotného časoprostoru. Křivení časoprostoru do lokálních útvarů, vlnoútvarů a vlnobalíčků kompaktifikovaných tedy „kompaktifikovaných dimenzí“ těch veličin z nichž je časoprostor - délka a čas vede k provedení-realizaci stavu ( lokálního stavu ) časoprostoru, který se chová jako elementární částice. Hmota se tak stává „vlastností“ určité křivosti časoprostoru. Po třesku nastává vývojová řada-posloupnost změn různých křivostí stavů časoprostoru, které vedou k realizaci hmotových artefaktů. Před Třeskem byl vesmír-časoprostor v jednotkovém stavu, tedy nezakřivený. Křivost-zkřivení znamená nastolení nejednotkových poměrů dimenze délkové ku dimenzi časové. Jak je velká jednotka ? ( dimenze délkové anebo časové ). Je libovolně velká tedy filozoficky 0 = 1 = nekonečno. Ale důležité je, že nezakřivený časoprostor ( před Třeskem ) musí podle zákona o střídání symetrií s asymetriemi dodržet poměry intervalů jednotkových těch dvou veličin tj. jejich dimenzí. Poměr jednotkového intervalu na délkové dimenzi musí být vždy dán-vydán k jednotkovému intervalu na časové dimenzi. Jednoduše je to poměr jemuž dnes říkáme rychlost a to rychlost světla – céé = 1 / 1.Křivení časoprostoru bude pak realizace nejednotkových poměrů intervalů na dimenzích veličin. To jsou vlnové funkce a nejen ty. Myslím si, že křivení časoprostoru, které už kolem sebe máme, je provedeno podle statisíců matematických předpisových funkcí, tedy vlny jsou jen malým procentem v tom množství křivostí stavu, v němž časoprostor je. Vrátím-li se už k původní otázce, tak podle umístění pozorovatele a podle jeho „velikosti“ lze tedy říci, že časoprostor se pro určitého pozorovatele nerozpíná, ale zcvrkává. Zcvrkává ( vlnobalíčkuje se , zavinovává se ) se ve vesmíru vše co hmotní. Takže vyjdeme-li z „jednotkové velikosti“ vesmíru, časoprostoru, ( jednotkových poměrů všech dimenzí k sobě navzájem ), pak vesmír po Třeskový realizuje nerozpínání, ale kompaktifikování sebe. Vesmír se vlní, zakřivuje. „Objekty uvnitř“ ( což už jsou „vlnoshluky“ dimenzí veličin a ony už můžeme pojmenovat-nazvat hmotou ) pak pozorují rozpínání neb se samy zcvrkávají. Ve Třesku byl „spuštěn“ čas. Tok času, odvíjení času, jak ho my–lidé vnímáme, je ono poTřerskové zrealizování nejednotkového poměru dimenzí. Ve Třesku mohla nastat „mantinelová volba“ dvou možností : buď a) bude následná posloupnost vývoje podřízena vždy poměrům „x“-délkový interval v čitateli menší ku „t“-časový interval ve jmenovateli větší, v < c = 1/1 , vyjádřím to symbolicky 0/1 = 1/nekonečno < 1/1b) anebo to bude obráceně tj. c*>c ( symbolicky : nekonečno/1 = 1/0 > 1/1 ) to znamená, že čitatel bude vždy větší než jmenovatel – nadsvětelná rychlost. Možnost b) po Třesku do „našeho“ typu vesmíru zvolena nebyla. ( ale mohla být ! Pak by šlo o alternativní vesmír asymetrického typu k tomuto ). My máme vždy interval časový „delší“ než interval délkový v porovnání k „jednotce“. Já si myslím, že pak céé = 1/1 je další velmi důležitý zákon, který nám „vesmír daroval“ pro zkoumání. Tedy zákon střídání symetrií s asymetriemi vede k vývojové řadě, k posloupnosti změn stavů a zákon o jednotkovém poměru ( c = 1 / 1 ) pak říká „odkud“ může posloupnost změn začít. Vrátím-li se k původní otázce, pak stav vesmíru-časoprostoru před Třeskem je „nekonečný“ což je stejné jako „nulový“ což je stejné jako „jednotkový“. Po Třesku se vesmír i rozpíná i zcvrkává, podle určení stavu pozorovatele. Náš typ vesmíru po Třesku realizuje hmotu nejednotkovými poměry veličin, což vede k zakřivování ( nesmírně pestrému zakřivování ) časoprostoru a pak on sám křivý stav časoprostoru „v lokálních útvarech je hmotou. Projevuje se jako hmota, tj. má v l a s t n o s t i hmoty. Časoprostor má vlastnosti hmotové je-li příslušně zakřiven…do jakýchsi vlnobalíčků. Tyto se pak mohou „přibalovat“ a vytvářet multivlnobalíčky z dimenzí veličin „délka“ a „čas“ . Vlnobalíčky časoprostorových miniútvarů ( vyšší křivosti ) se pohybují-přemísťují-putují v ( v nižších křivostech ) v méně zakřiveném časoprostoru a ten ještě v méně, čili v nezakřiveném. Znamená to že naprosto nezakřivený stav časoprostoru je i teď a „v něm se topí“ ostatní už křivé stavy téhož ( časoprostoru ). Vesmír ( po Třeskový ) prochází „na posloupnosti změn stavů“ vývojem „volby v mantinelech možností“. Po třesku ta „první mantinelová možnost“ volby, byly jen dvě nabídky. Pak po zrealizování nastalo „několik výrobků“ (zvlněných typů časoprostorů ). Ty pak mohli mít a měli pro vývoj zase své mantinelové možnosti. Vesmír některou vybral a zrealizoval. Globální zakřivený časoprostor ( jako jeden z výrobků po Třesku ) do „gravitační křivosti“ zůstal jako neměnný klon. Pak přišel další výrobek křivosti – foton, fotony. Pak přišel další výrobek křivosti – elektron, pak další a další stavy…podle střídání symetrií s asymetriemi. Ve vesmíru neexistuje natrvalo stav zachování a všude. Stav zachování ( v matematice řečeno rovnice ) existuje jen v lokálním „místě“.( a i v něm, fixním místě se střídají symetrie s asymetriemi, narušení zachování ). Po Třesku narůstání složitosti hmotových struktur se děje tak, že předchozí stav ( např. už jsme v pozici, že existují fotony, leptony, kvarky a už i z nich pár atomů tj. vodík helium ) zůstane klonem a „narodí se“ stav kvalitativně složitější. Kvantitativně v posloupnosti vývoje ubývá těch složitějších struktur až .. až k DNA. Tedy v literárním popisu : po Třesku je např. vodíku 99% jako veškeré hmoty. Z toho 100% množství si vesmír ponechá 75% jako klony ( vodík se dochová až dodnes beze změny ) a 25% vesmír proěmní vlnobalíčkováním na helium ; z toho 100% helia opět zůstane např. 75% klony a 25% se promění v lithium ; z toho 100% lithia zůstane 75% klon navěky a 25% se promění ve složitější strukturu vlnobalíčkováním….atd. stále ubývá těch složitějších struktur co do kvantity. Proto je pak ve vesmíru už jen 0,0002% molekul a 0,00000000002% sloučenin a 0,000000000000000002% bílkovin a 0,0000000000000000000000000000002% DNA.Opakuji : čím je hmota složitější tím je jí ve vesmíru méně a méně a tak se lze domnívat, že veškerá DNA ve vesmíru je pouze na Zemi a život ve vesmíru jako nejsložitější hmotová struktura-forma je pouze zde ( ! ) a tím pádem jsme my lidé „středem vesmíru“, nikoliv geometricky, ale co do složitosti vývoje hmotových struktur. Jsme ve vesmíru sami.Bůh…je pak ta ještě složitější struktura než DNA a je jí ( té nadDNA ) pak tak málo, že tolik nul sem ani psát nechci, bůh je v nás, Bůh se rodí v nás, my jsme „stvořiteli boha“, bůh bude nakonec pouze „z nula hmoty krát nekonečný Zákon“…tedy pouze bude z nekonečna křivosti „artefaktu“ tj. z pravidel matematiky,… tedy Vesmír = bůh jako rovnice : „A“-stav Velveličiny ( ta má dvě veličiny délku a čas ) krát „Z“-zákony-pravidla-matematika-geometrie = „V“-vesmír ( Bůh. )

Podle teto hypotezy neco bylo pred velkym treskem ale hmota neexistovala.Potom ale nemohl existovt ani prostor ani cas i kdyz treba ve vice dimenzich.Cas je prece doba po kterou se meni hmota v prostoru.
Experimenty:
1.Existuje pouze cas.
To je bez hmoty a prostoru asi nemozne.
2.Existuje pouze prostor.
To uz si lze predstavit ale jak by vznikl bez casu jak by se zvetsoval.
3.Existuje pouze hmota
To je bez prostoru nemozne a bez casu si to lze predstavit ale jak by hmota bez casu vznikla.
4.Existuje pouze prostor a cas.
To je asi zaklad vasi hypotezi ale to by znamenalo ze prostor se meni v zavislosti na casu a hmota ve vesmiru je vlastne urcita forma prostoru.
Neboli HMOTA VZNIKLA Z PROSTORU(nebo castic prostoru).
Je to zajimava myslenka pokud ma interpretace a dedukce je spravna
ale je to pouze hypoteza jako ostatne vsechny nase pokusy o vysvetleni tajemstvi vesmiru,
Ze neco existovalo pred velkym treskem vyvolava otazky jak to vzniklo
a tvrzeni vedy ze jde o nevedeckou otazku je skutecne pouze pro pracujici vedce protoze oni musi produkovat vykon a nikdo je nebude platit za spekulace.
.

Přečetl jsem si knihu Elegantní Vesmír od Brian Greene, která se zabývá teorií super strun, potažmo sjednocení kvantové fyziky a teorie relativity. Jsem fyzikální laik a moje úvahy jsou především filozofického charakteru. V jedné části se píše o tom že superstrany kmitají ve více dimenzích, konkrétně 9 prostorových a jedná časové. Z toho 6 prostorových (ve 3 vnímáme svět) je svinutých, jsou tak malé že my je nevidíme. Zajímavá myšlenka je ta, že počet dimenzí, která vnímáme vychází z našeho úhlu pohledu. Příklad: pokud natáhneme hadici např. o délce 1 km z jednoho útesu na druhý, pozorovatel z větší vzdálenosti např. 5 km ji bude vnímat pouze jako čáru. Bude vnímat jen jeden její rozměr. Bude pro něj mít pouze šířku řekněme. Její výšku a hloubku vnímat nebude. Čím víc se k ní bude přibližovat, budou se mu postupně tyto prostory vynořovat. Napadla mě úvaha v této souvislosti , jestli vlastně mikrosvět co zkoumá kvantová fyzika, není celý sám o sobě čtvrtým svinutým rozměrem, na který se však díváme z příliš velké dálky, než abychom ho jako regulérní čtvrtý rozměr vnímali? Tento čtvrtý rozměr je obrovský jako tři nám známé rozměry. Zastávám teorii, že všechny rozměry, včetně času jsou nekonečné. Nekonečné ve smyslu kružnice. To znamená ať se vydáme kterýmkoliv prostorem na kteroukoliv stranu vždy se vrátíme do bodu odkud jsem vyšli. To platí i o čase. Tudíž všechny prostory jsou zacyklené do kruhu. Z toho mě vyplívá, že věci které se pohybují čtvrtým (mikrorozměrem) by se teoreticky měli také vrátit při cestě stále stejným směrem, na místo odkud přišli, a při této cestě projít celým námi viditelným vesmírem. Abych lépe vysvětlil svoji představu: pokud bychom se nekonečně zmenšovali a stéle pronikali hloub a hloub do mikrosvěta nakonec by jsem se opět dostali do našeho makrokosmu. Toto je moje vysvětlení kvantové fyziky. Teorie super strun podle mě konečné vysvětlení nanebízí. Tvrzení, že super struny jsou základní nedělitelnou stavební jednotkou vesmíru, je na stejné nic neřešící úrovni, podobné jako kdysi staří Řekové považovali atom za nejmenší nedělitelnou část.. Mám pocit, že teorie kružnicového nekonečna pokud platí pro jeden rozměr pak musí platit pro všechny. Stejně jako se kdysi přišlo na to že země je kulatá, je kulatý i vesmír ve všech směrech. Jinak to ani být nemůže. A pokud je kulatý v prostoru musí být kulatý i v čase. Z toho mě vyplívá, že se nakonec vše vrátí do okamžiku jaký teď prožíváme. Tudíž žijeme na věky stéle ten stejný život. Tento závěr mě ovšem nahání hrůzu&#61516;
Nakonec ještě zbývá nejzákladnější ze všech otázek. Která zní PROČ? Proč to tak je? Odpověď na ni opět spočívá v kružnici: Proč to tak je? Protože to tak je.
JE TO PROTOŽE TO JE. Jinými slovy otázka a odpověď jsou jedno a to samé, vycházející ze stejného základu, ovšem nahlížené ze dvou pohledů. Nad tímto chce trošku déle přemýšlet&#61514;

K tomuto a této tématice, bych se rád vyjádřil. Souhlasím s představou cyklických dějů. ALE ZÁSADNĚ NESOUHLASÍM S PŘEDSTAVOU NEKONEČNOSTI. Podle mně je vše v čase cyklicky proměnné. Hlavní podmínkou reálné existence všeho je, že ani jedna
jeho vlastnost nebude nekonečná. Vesmír, veškerá hmota a záření v něm i mimo něj musí být v jakémkoliv měřítku drsná. Mám na mysli i ta měřítka kam těžko kdy člověk experimentálnš dohlédne. Podle
mně jsou hmota a její zákonitosti, zejména kvanta a princip neurčitosti,
v mikru tak složitými, aby nekonečna byly zcela vyloučena.
Nekonečnosti jsou možné jen jako abstraktní představy. I tak se dá
o nich s úspěchem pochybovat.
Příklad. Móbiova páska. Jako teoretická 2d představa je nekonečnost
sama. Jakákoliv v realitě existující, tedy hmtná tato páska má i třetí rozměr. Může tedy existovat v podobě nikoliv ploché, ale pásky kruhového průměru a v této podobě její specifická vlasnost zaniká.
Ale stále, uvažováno staticky, bez času je její povrch nekonečný.
V realitě je vždy tvořena z hmoty, která v čase prochází různými proměnami, které vedou k rozpadu její integrity a tím i definitivnímu zániku možné nekonečnosti. Prostor se svými vlastnostmi včetně času, má daleko delší historii než vznik a zánik jednoho vesmíru v něm. Proto je představa mnohých Velkotřeskařů tak stupidní.
Aby mohl existovat reálný prostor s časem, musí v něm probíhat cyklické v čase proměnné změny, tedy musí v něm být vždy přítomna
hmota v jakékoliv podobě ( hmota - záření ) a i prostor sám mít vlstnosti hmoty protože ji svými vlastnostmi vytváří a dává jí nám
známou podobu. Proto si také myslím, že představa superstrun je správný krok špatným směrem. Greenava kniha mně oslovila, tak jako neuvěřitelné množství jiných, ale po třetím čtení jsem v ní našel mnoho nelogičností a tvrzení, se kterými nemohu souhlasit. kTato niha, jako cokoliv jiného, není žádné dogma, je obrazem představ z doby kdy byla napsána. A to velmi působivým.

Svýho času jsem uvažoval podobně jako Vy - zakřivený 3D prostor. Nese to ssebou zvláštní vlastnosti hmoty. Tak jako blecha, která leze po 2D stole a doleze k hranici nakresleného kruhu, přeskočí jej (využije prostor o řád vyšší), tak i v našem světě mohou částice mizet (využijí 4D) a začas se zase objeví.

Podle Vašeho příkladu těžko částice ve 4D prostoru mohou zmizet, protože už ve 4D prostoru jsou. Vzhledem k tomu, že blecha je, jak je všeobecně známo 3D, pak abstraktního a naprosto nesmyslného stolu 2D do reality 3D
musí být blecha v prostoru o řád vyšší, tedy v 4D.

Martine něco tak šíleného sem ještě nečetl.JE TO PROTOŽE TO JE? I kdyby to tak bylo tak se věci museli začít někdy dít.Musíš mi dát za pravdu že kdysi muselo z ničeho vzniknout něco.Zní to nesmyslně ale jiná možnost není.

ked si date 5-10nasobnu davku kyseliny lysergovej prezijete spoznate splyniete nepopisatelnym sposobom so zaciatkom nekonecnom koncom podstaty a vsetky tie zvasty ktorymi zamestnavate svoje chore mozgy vsetky domienky, hypotezy a pochybnosti zmiznu zostane istota
nie je zaciatok nie je koniec nie je nekonecno nie je singularita
som ja

Nesporně máte pravdu. vaše reakce je důkazem, že jste přežil, takže musíte znát pravdu. Je jenom já. Ostatní je iluze.

Ahoj,tuhle otazku si také často pokládám ale ještě mi na ni nikdo nedokázal pořádně odpovědět-je jasné že velký třesk musel být něčím způsoben -ale čím? byly to chem. reakce nebo neco vyššího? kdo ví doufám že brzo dostaneme odpovět. Ahoj Rosta

Vážený Rosťo, já ti na tvou otázku odpovím názorem svým, který věda odmítá, respektive né věda ( ta to ještě nečetla ), ale odmítá to jistá skupina českých fyziků.
Řeknu ti ten názor jen stručně a pak tě odkáži na svůj web, kde o tom mluvím podrobně. Takže : Velký třesk není třeskem, ani výbuchem nějakého „nic“, aby se zrodilo „něco“. Velký třesk je jen změna stavu…čili je to předěl, přechod od stavu předešlého k následujícímu. A to pomocí zákona – principu střídání symetrií s asymetriema. Stav vesmíru před Třeskem tedy ( myslím si to, navrhuji takovou hypotézu ) byl symetrický, nezakřivený časoprostor, bez hmoty a polí. Tento časoprostor byl ve stavu 3+3 dimenzionálním ( tři dimenze délkové a tři časové ) euklidovský, plochý, symetrický, zřejmě o „jednotkové velikosti“ ( vysvětlení za chvíli ). Velký Třesk je zahájením-spuštěním toku času … protože tok času je „spuštěn“ díky zahájení „křivení“ tohoto 3+3 dimenzionálního časoprostoru. Každé křivení – vlnění časoprostoru ( podle nějakých geometrických předpisů ) je svou podstatou projevem nastolení nejednotkových poměrů dimenzí do veličiny Délka a od veličiny Čas. Před Třeskem ve stavu totální euklidovské plochosti ČP nelze stanovit velikost „jednotky“ na každé dimenzi každé ze dvou veličin : Délka a Čas. Ale lze stanovit jejich jednotkový POMĚR. Nazvěmež ho cééé ( vesmír ho použije pak jako rychlost světla ) ; c = 1 / 1 . Přitom nezáleží na tom jak je jednotka velká, může být 0 … i 1 … i nekonečno. Ale záleží na jednotkovém poměru obou – pak je to nezakřivený 3+3 d ČP. Po Třesku počne-li se časoprostor vlnit-křivit ( dle geometrických předpisů ) nastane nejednotkový poměr těchto v < c = 1. Tento jev ŕ křivení ČP je spouštěcím mechanizmem pro odvíjení času a … a také je „křivení ČP důvodem „vzniku“ hmoty … a to právě z toho samotného časoprostoru. „Křivý“ lokální vlnobalíček ČP je už hmota. Lidově řečeno : po Třesku vše co ztrácí rychlost cééé ( a nabývá vééé ), to hmotní. Hmota se nerodí z ničeho ale z ČP a to jeho křivením. Velkoglobální malé křivení se ustálí na několika stavech malých křivosti a to jsou pole, stanou se „polemi“. Velké zakřivení v lokálních místech a útvarech „zvaných vlnobalíčky“ se stávají hmotovými elementy. Dimenze ČP jsou v nich svinuty, kompaktifikovány. Takže do počtu 3+3 D je stav veličin časoprostorem málo zakřiveným a další dimenze nad tři jsou už „schovány“ uvnitř hmoty. Čas po Třesku „běží, odvíjí se“ proto, že bod-Zem po té dimenzi časové se posouvá. My-Zem ukrajujeme na dimenzi intervaly a tím „vykonáváme chod času ; tiky jsou intervaly, které dělá hmotný bod svým putováním po vesmíru. Takže čas netiká nám, ale my jemu. My vyrábíme pochod času tak jak se my posouváme měníme polohu po vesmíru. Poměry intervalůdélkového ku časovému nejsou jednotkové, platí v < c….protože časoprostor je křivý a tak se ony „jednotky“ c = 1 / 1 promítají na průmětnu v jiných „úsečkách“ podle toho jak jsou příslušné dimenze natočeny a tím vznikne „véé = 0/1 = 1/ inf. < c = 1/1“ ( čtenáři pochop, že čitatel se k nule blíží, čili se chce říci, že vždy je čitatel menší než jmenovatel …a to právě v tomto vesmíru po tomto Třesku kdy nastává takové křivení ČP, že vždy bude v < c…a také vždy v.v.v < c.c.c …nebo … v.v.c < c.c.c … nebo… v.c.c < c.c.c …atd. ( nastávají různé typy křivostí ČP ). Proto i STR může tvrdit své dilatace času a kontrakce délek, neb to je svou podstatou pootáčením dimenzí ( a na nich jednotkovými intervaly ) které se pak „snímají“ domácím pozorovatelem jako zněna intervalu – natahování či zkracování.
Takže Třesk je tichý nevýbuch, je to změna stavu, je to zahájení křivení ČP a tím pádem je to zahájení nejednotkových poměrů na dimenzích což znamená zahájení odvíjení času ( hmotný bod se posouvá stejně tak po časové dimenzi jako po délkové dimenzi ale vždy ta Zem-bod ukrajuje na každé ze tří dimenzí délkové jiné intervaly a na každé ze tří dimenzí časové STEJNE intervaly ( a to je prozatím záhadou proč ? čili… proč do tří délkových stran v krychli je vždy stejný tok času, stejné ukrajování stejných intervalů ??… to čeká na vysvětlení po rozboru úvah ).
Další výklad a zpřesňování poté bude-li o něj zájem. Mé web-stránky :
http://www.hypothesis-of-universe.com/index.php?nav=g

Nejmenší částice existuje.To je asi pravdivý výrok.Aby mohlo něco existovat musí to mít minimálně 3 rozmery prostorové a jeden časový.To je asi pravda.
Pokud je to pravda je bod pouze teoretické povahy a můžeme si ho představit přesně uprostřed nejmenší částice s nulovým objemem.Pouze jako představa.
Nulový objem odmítám.
Aby existovalo něco co má jeden nebo dva rozměry + čas považuji za nesmysl.
A nyní k strunám.Tato teorie umožnila vědě pohnout se dopředu při hledání Velké Teorie tím že bere jako základ jednorozměrnou vibrující strunu.To znamená že odpadá bod jako nositel nulového nebo nepatrného objemu, odpadají různá nekonečna a různé vibrace způsobují různost takže se dá lecos vysvětlit.ALE JE TADY ROZPOR.
JEDNOROZMĚRNÁ STRUNA.Jestliže má něco jeden rozměr,pak to má nulový objem a tudíž to nemůže existovat.Pokud existuje struna s objemem pak se můžeme ptát z čeho se skládá.