vesmír.info

Myslím, že špatně je vymyšlena myšlenka, kterou často čtu : „život by nevznikl, kdyby nebyly vyladěny konstanty, kdyby nebyly nastaveny ty a ty parametry a ty a ty náhody a nuance, které Zemi potkaly“
Pochopte, že příroda neměla „na počátku“ žádný záměr, aby někdy po nějakých 14,24 miliard letech vytvořila, vygenerovala cosi - život právě v takové podobě jaký ho kolem sebe vidíme. ( Příroda dnes sama neumí předpovědět svou budoucnost a příroda to neuměla ani v čase t = sekunda po Třesku )
Nelze přeci říct : automobil, tak jak ho vidíme, jeho verze a podoba z autosalonu v r. 2004 s poloautomatickými brzdami, zapalováním, pohony na každé kolo, aerbegy, vyhříváním a klimatizací, elektronikou atd. coby ( lidmi ) nejvymakanější výrobek na planetě, říci, že by nevzniklo kdyby : neexistovalo železo, kdyby neexistoval kaučuk, sklo, kdyby se nenarodil Edison, Diessel, kdyby nebyly havárie Miki Laudy u F1, kdyby nikdy se nevymysleli svíčky, výfukové filtry, kdyby Hoock neobjevil svůj zákon, kdyby se nevyráběly po celé Evropě asfaltové silnice, kdyby neexistovala ropa, kdyby nebyla voda či vzduch, tření, kdyby lidé byli velicí půl kilometru, tak by auta musela být také půl kilometru dlouhá, což je problém – čili by auta nebyla, a nebyla právě „antropicky“ veliká 4 m jako jsou dnes, a kdyby lidi měli křídla ( auta by se nevymýšlela ), kdyby a …. a kdyby a kdyby…, tak by prostě ta auta vypadala naprosto jinak, nebo vůbec. Takto to nelze říci...

Nelze otázku a odpověď stavět tak, že by auta nebyla, kdyby nebylo statisíců a milionů podmínek přírodních i společenských za minulých 300 let, že tak by auta za těchto desítek a stovek a milionů podmínek zvaných „kdyby“ prostě nikdy nevznikla…a že auta ( stromy, lidi ) jsou proto, že ty podmínky to auto samy „utvořily“ ke svému „podmínkovému“ obrazu….k tomu aby „tak-a-tak“ vypadalo...Ne...
Ne.Takto přesně to není. A vyslovuji názor : Auta vznikla ! právě taková a taková jak dnes vypadají nikoliv proto, že „tu byly ty podmínky“ právě pro auto se hodící, a splněny, ale proto, že ty podmínky jak se samy rodily, sestavovaly, kloubily, generovaly v posloupnosti selekce a mantinelů zesložiťování hmotových struktur a s tím i zesložiťovávání a přibývání zákonů samých, byly samy takto vygenerované zákony strůjcem – stvořitelem „objevení se“ auta. Auto „muselo“ vzniknout právě takové neb podmínky k autu a k takovému autu „necíleně“ vedli, podmínky jsou řady posloupností kombinačních vývojových proměn symetrií a asymetrií stavů, které vyústí v „takové auto“….v takový strom, rybu, takového člověka na Zemi. Kdyby ta realizovaná posloupnost byla jiná, bylo by „jiné auto“, také smysluplné…, jiný člověk ! ! !, také smysluplný v souladu s postupně vygenerovanými zákony od Třesku....,byl by prostě ve vesmíru „jiný tvar-podoba“ života. Život tu nebyl p ř e d e m předepsán, nařízen, naplánován, naprojektován, abychom mohli říci, že by se „tato podoba“ jak jí vidíme nevyvinula kdyby, kdyby, kdyby, kdyby to a to nebylo. Naopak : to a to, že se tak a tak vyvíjelo, vedlo “to vše“ k nějaké složitosti, stále složitější až „to“ vypadalo jako DNA co jí „takovou“ pozorujeme a jako život, člověk….právě takový co je kolem nás, a vyhovující všem vývojovým cyklům, stavům, mantinelům, podmínkám, neb ony-cykly, narušování symetrií čili proměny symetrií v asymetrie čili pravidlo PPP, pravidlo o přehazování horkého bramboru, to bylo stavitelem této podoby života a veškeré harmonie chemické a biologické, právě podle stavů vývojově realizovaných kroků…. a to v poopraveném Darwinově duchu, nikoliv v naprosté vývojové náhodě „náhodným výběrem“, ale výběrem v mezích mantinelů v posloupnosti složitých struktur majících v sobě zabudováno PPP jako řídící směr, „kontraentropii“.

( 04.12.2004 ) Pochopte, že Vaše antropické myšlení ( i ten podiv nad předem „vyladěnými“ konstantami ) je falešné vidění asi v tom smyslu, řeknu-li příklad : astronomové říkají, že dvě galaxie mohou, pohybují-li se proti sobě, projít skrz sebe naskrz, aniž by se nějaká hvězda s jinou srazila. Nic k divení či námitkám, že.Řeknu-li já, že to není možné, pak to plyne z úvahy o tom „co je to makro- a mikro- pozorovatel“. Když tlesknete dlaněmi o sebe, tak to pleskne, dlaně se od sebe odrazí a ty dlaně „skrz naskrz neprojdou“, že, ač pod drobnohledem jsou ( ! ) dlaně vlastně 99% prázdnoty ŕ fyzika říká, že atom je prostorově prázdný, jádro-protony, neutrony + elektrony se dají zamést do koutku, prostor atomu prázdný zaujímá 99,99% prostoru atomu …čili ty dlaně co se srazily, je p r á z d n ý prostor a přece dlaně plesknou a se od sebe odrazí, neprojdou skrz-naskrz…, možná to tak dělají i ty galaxie z našeho pohledu mikroměřítka do makro- , že i galaxie o sebe nepružnou srážkou „plesknou“. Jak vidí vesmír >pozorovatel makro- věc< směrem do mikro- ?...Vidí to tak člověk pozoruje >srážky dvou protonů< ve Fermilabu a….proč ty protony „neprojdou skrz na skrz“ jsou-li to „jen vlny“ ? Podobně je falešné vidění „antropického myšlení“, že vesmír byl naladěn už předem tak aby v něm mohly se zrodit živé bytosti. ne, nikoliv. Vesmír nebyl předem „na nic“ naladěn. On se vyvíjel podle zahajovacího pravidla PPP tak, že se další a další zákony generovaly, ( mikrosekundu po Třesku nebyly zákony jako třebas když píchnu do nervu, že to v mozku zabolí, nebyly zákony, že ketony nereagují s hořčíkem...atd. miliony zákonů co je dnes vidíme kolem sebe nebyly po Velkém třesku )... tím si samy stanovovaly mantinely a generovala se, selektovala posloupnost složitější a složitější hmoty a toto obojí generování ( hmoty i zákonů ) v mantinelech dospělo v vygenerování té a té podoby dnešního života i podoby aut.

23.02.2005
ing. Josef Navrátil, Kosmonautů 154, Děčín 405 01
e-mail : j_navratil@volny.cz

//Auto „muselo“ vzniknout právě takové neb podmínky k autu a k takovému autu „necíleně“ vedli, podmínky jsou řady posloupností kombinačních vývojových proměn symetrií a asymetrií stavů, které vyústí v „takové auto“….v takový strom, rybu, takového člověka na Zemi. Kdyby ta realizovaná posloupnost byla jiná, bylo by „jiné auto“, také smysluplné…, jiný člověk ! ! !, také smysluplný v souladu s postupně vygenerovanými zákony od Třesku....//Navrátile vy jste, ale hňup !

Každej hňup se rdí jak je zastíněn tímto volem Navrátilem, je to Radek Hulan fyziky"

To by možná bylo pravda,kdyby šel čas v celém vesmíru všude stejně rychle.Jenže tak tomu není.Výsledkem je ,že vesmír by měl být různě starý v různých místech.Tady máme za sebou vývojově nějakých 14 mld.let,tam kde jsou kvasary je už vesmír časově dál,protože tady blízko okolo /tj.cca 3 mld. l.y./ žádný výkonný kvasar není-teprve budou.No a hmotnost,která vyzářila reliktní záření,které tady registrujeme,teď nezáří,má zrovna temný věk.V tom místě jde totiž čas už dost pomalu.Dál za reliktní záření už z principu není možno nic vidět,jestli tam je nějaká hmotnost,pak se od nás vzdaluje rychlosti čím dál bližší c ,jde ji čas čí dál pomaleji až do koncového bodu ve kterém nejde čas.

Cas neplyne vsude stejne.Ale k pripadnemu velkemu krachu by mela kazda soucast vesmiru dojit ve stejnem okamziku.Nabizi se myslenka ze velky krach uz probehl a my pouze pomaleji konzumujeme cas.Je to mozna veliky trik ve kterem existujeme.
S pozdravem J.Z

Jak vidím, tak pouze vědci se tu styděli za svá vyjádření a tak se nepodapsali...a navíc vyslvili posměch.Takže k tomu rok starému výkladu přidám nyní novější :

Myslím si, že jedním ze základních, hlavních a zásadních zákonů vesmíru je „princip střídání symetrií s asymetriemi stavů“, z čehož vzejde košatá posloupnost zrealizovaných možností. Velký třesk pokládám za „předěl“, za „děj-výkon pravidla zákona“, jedno takové střídání tj. změny stavu před Třeskem za následné další stavy po Třesku a jejich střídání do dalšího vývoje posloupnosti stavů poTřeskových. Po Třesku nastalo „křivení“ časoprostoru, čímž chci říci, že před Třeskem časoprostor zakřiven nebyl. V absolutně nezakřiveném časoprostoru hmota-látka neexistuje a být nemůže. Po Třesku první druh zakřivení časoprostoru ( podle nějakého geometricko-matematického popisu ) „vyrobil“ „do časoprostoru“ záření. Zakřivení, křivení časoprostoru principiálně vede „ke vzniku“ hmoty….a to ze samotného časoprostoru. Křivení časoprostoru do lokálních útvarů, vlnoútvarů a vlnobalíčků kompaktifikovaných tedy „kompaktifikovaných dimenzí“ těch veličin z nichž je časoprostor - délka a čas vede k provedení-realizaci stavu ( lokálního stavu ) časoprostoru, který se chová jako elementární částice. Hmota ( projevy hmotové ) se tak stává „vlastností“ určité křivosti časoprostoru. Po třesku nastává vývojová řada-posloupnost změn různých křivostí stavů časoprostoru, které vedou k realizaci hmotových artefaktů. Před Třeskem byl vesmír-časoprostor v jednotkovém stavu, tedy nezakřivený. Křivost-zkřivení znamená nastolení nejednotkových poměrů dimenze délkové ku dimenzi časové. Jak je velká jednotka ? ( dimenze délkové anebo časové ). Je libovolně velká tedy filozoficky 0 = 1 = nekonečno. Ale důležité je, že nezakřivený časoprostor ( před Třeskem ) musí podle zákona o střídání symetrií s asymetriemi dodržet poměry intervalů jednotkových těch dvou veličin tj. jejich dimenzí. Poměr jednotkového intervalu na délkové dimenzi musí být vždy dán-vydán k jednotkovému intervalu na časové dimenzi. Jednoduše je to poměr jemuž dnes říkáme rychlost a to rychlost světla – céé = 1 / 1.
Křivení časoprostoru bude pak realizace nejednotkových poměrů intervalů na dimenzích veličin. To jsou vlnové funkce a nejen ty. Myslím si, že křivení časoprostoru, které už kolem sebe máme, je provedeno podle statisíců matematických předpisových funkcí, tedy vlny jsou jen malým procentem v tom množství křivostí stavu, v němž časoprostor je. Vrátím-li se už k původní otázce, tak podle umístění pozorovatele a podle jeho „velikosti“ lze tedy říci, že časoprostor se pro určitého pozorovatele nerozpíná, ale zcvrkává. Zcvrkává ( vlnobalíčkuje se , zavinovává se ) se ve vesmíru vše co hmotní. Takže vyjdeme-li z „jednotkové velikosti“ vesmíru, časoprostoru, ( jednotkových poměrů všech dimenzí k sobě navzájem ), pak vesmír po Třeskový realizuje nerozpínání, ale kompaktifikování sebe. Vesmír se vlní, zakřivuje. „Objekty uvnitř“ ( což už jsou „vlnoshluky“ dimenzí veličin a ony už můžeme pojmenovat-nazvat hmotou ) pak pozorují rozpínání neb se samy zcvrkávají. Ve Třesku byl „spuštěn“ čas. Tok času, odvíjení času, jak ho my–lidé vnímáme, je ono poTřeskové zrealizování nejednotkového poměru dimenzí. Ve Třesku mohla nastat „mantinelová volba“ dvou možností : buď
a) bude následná posloupnost vývoje podřízena vždy poměrům „x“-délkový interval v čitateli menší ku „t“-časový interval ve jmenovateli větší, v < c = 1/1 , vyjádřím to symbolicky : 0/1 = 1/nekonečno < 1/1<BR>
b) anebo to bude obráceně tj. c* > c ( symbolicky : nekonečno/1 = 1/0 > 1/1 ) to znamená, že čitatel bude vždy větší než jmenovatel – nadsvětelná rychlost. Možnost b) po Třesku do „našeho“ typu vesmíru zvolena nebyla. ( ale mohla být ! Pak by šlo o alternativní vesmír asymetrického typu k tomuto ). My máme vždy interval časový „delší“ než interval délkový v porovnání k „jednotce“. Já si myslím, že pak céé = 1/1 je další velmi důležitý zákon, který nám „vesmír daroval“ pro zkoumání. Tedy zákon střídání symetrií s asymetriemi vede k vývojové řadě, k posloupnosti změn stavů a zákon o jednotkovém poměru ( c = 1 / 1 ) pak říká „odkud“ může posloupnost změn začít. Vrátím-li se k původní otázce, pak stav vesmíru-časoprostoru před Třeskem je „nekonečný“ což je stejné jako „nulový“ což je stejné jako „jednotkový“. Po Třesku se vesmír i rozpíná i zcvrkává, podle určení stavu pozorovatele. Náš typ vesmíru po Třesku realizuje hmotu nejednotkovými poměry veličin, což vede k zakřivování ( nesmírně pestrému zakřivování ) časoprostoru a pak on sám křivý stav časoprostoru „v lokálních útvarech je hmotou. Projevuje se jako hmota, tj. má v l a s t n o s t i hmoty. Časoprostor má vlastnosti hmotové je-li příslušně zakřiven…do jakýchsi vlnobalíčků. Tyto se pak mohou „přibalovat“ a vytvářet multivlnobalíčky z dimenzí veličin „délka“ a „čas“ . Vlnobalíčky časoprostorových miniútvarů ( vyšší křivosti ) se pohybují-přemísťují-putují v ( v nižších křivostech ) v méně zakřiveném časoprostoru a ten ještě v méně, čili v nezakřiveném. Znamená to že naprosto nezakřivený stav časoprostoru je i teď a „v něm se topí“ ostatní už křivé stavy téhož ( časoprostoru ). Vesmír ( po Třeskový ) prochází „na posloupnosti změn stavů“ vývojem „volby v mantinelech možností“. Po třesku ta „první mantinelová možnost“ volby, byly jen dvě nabídky. Pak po zrealizování nastalo „několik výrobků“ (zvlněných typů časoprostorů ). Ty pak mohli mít a měli pro vývoj zase své mantinelové možnosti. Vesmír některou vybral a zrealizoval. Globální zakřivený časoprostor ( jako jeden z výrobků po Třesku ) do „gravitační křivosti“ zůstal jako neměnný klon. Pak přišel další výrobek křivosti – foton, fotony. Pak přišel další výrobek křivosti – elektron, pak další a další stavy…podle střídání symetrií s asymetriemi. Ve vesmíru neexistuje natrvalo stav zachování a všude. Stav zachování ( v matematice řečeno rovnice ) existuje jen v lokálním „místě“.( a i v něm, fixním místě se střídají symetrie s asymetriemi, narušení zachování ). Po Třesku narůstání složitosti hmotových struktur se děje tak, že předchozí stav ( např. už jsme v pozici, že existují fotony, leptony, kvarky a už i z nich pár atomů tj. vodík helium ) zůstane klonem a „narodí se“ stav kvalitativně složitější. Kvantitativně v posloupnosti vývoje ubývá těch složitějších struktur až .. až k DNA. Tedy v literárním popisu : po Třesku je např. vodíku 99% jako veškeré hmoty. Z toho 100% množství si vesmír ponechá 75% jako klony ( vodík se dochová až dodnes beze změny ) a 25% vesmír promění vlnobalíčkováním na helium ; z toho 100% helia opět zůstane např. 75% klony a 25% se promění v lithium ; z toho 100% lithia zůstane 75% klon navěky a 25% se promění ve složitější strukturu vlnobalíčkováním….atd. stále ubývá těch složitějších struktur co do kvantity. Proto je pak ve vesmíru už jen 0,0002% molekul a 0,00000000002% sloučenin a 0,000000000000000002% bílkovin a 0,0000000000000000000000000000002% DNA.Opakuji : čím je hmota složitější tím je jí ve vesmíru méně a méně a tak se lze domnívat, že veškerá DNA ve vesmíru je pouze na Zemi a život ve vesmíru jako nejsložitější hmotová struktura-forma je pouze zde ( ! ) a tím pádem jsme my lidé „středem vesmíru“, nikoliv geometricky, ale co do složitosti vývoje hmotových struktur. Jsme ve vesmíru sami.
Bůh…je pak ta ještě složitější struktura než DNA a je jí ( té nadDNA ) pak tak málo, že tolik nul sem ani psát nechci, bůh je v nás, Bůh se rodí v nás, my jsme „stvořiteli boha“, bůh bude nakonec pouze „z nula hmoty krát nekonečný Zákon“…tedy pouze bude z nekonečna křivosti „artefaktu“ tj. z pravidel matematiky,… tedy Vesmír = bůh jako rovnice : „A“-stav Velveličiny ( ta má dvě veličiny délku a čas ) krát „Z“-zákony-pravidla-matematika-geometrie = „V“-vesmír ( Bůh. )

vesmír je pán, stvořitel světa, nechápu jak někdo muže říct že svět stvořil bůh. jak to vidíte vy?

Máš Pravdu

Pane Navrátil! To nemůžete myslet vážně. Přečtěte si knihu od Fritjof Capra Tkáň života a zejména jednu z nejlepších knih, která se mi dostala do ruky, Řád z chaosu od Ilyi Prigodine a Isabele Stengersové. Zivá hmota není ničím jiného z chemického hlediska než spolu s mrtvou hmoto součást celku zvaném hmota.
Všude kde jsou pro její vznik ve vesmíru podmínky vznikne. Hmota nemá možnost se rozhodnout jestli chce nebo nechce v nějaké své podobě existovat.
O tom rozhodují zákony, kterými je ovládána a které ji vytváří.
Boha do toho nepleťte ten s tím nemá nic společného.

Oprava.