Cryobot bude hledat život na Marsu a Europě
Hledání života mimo naši planetu patří k největším posedlostem vědeckého světa a k jednomu z důvodů, proč jsou vysílány sondy k planetám naší Sluneční soustavy. Po přistání Vikingu v sedmdesátých letech na Marsu a ne zcela průkazném chemickém testu živých organismů, který provedl, bylo dlouho ticho. Nyní nastupuje nová generace cryobotů vybavená zkoumat polární čepičky Marsu a ledovce Europy.
Všechny živé organismy na Zemi potřebují ke svému životu vodu. Domníváme se, že i na jiných planetárních tělesech podobných Zemi tomu bude obdobně. Nejlépe uchované zbytky případných živých organismů tedy mohou být skryty v ledových příkrovech, pokrývajících polární čepičky Marsu či ledovce Jupiterova měsíce Europa.
Základní myšlenka cryobota je jednoduchá a nová zároveň. Namísto vrtů do ledovce, které jsou energetický náročné a k nimž je potřebná velká a hmotná aparatura, naprosto nevhodná k meziplanetární přepravě, cryobot má tvář malého torpéda (jeho velikost je pouhý 1 metr délky a 15 cm v průměru), v jehož špičce je umístěn radioaktivní zdroj generující teplo. Díky svému teplému “nosu” a gravitaci planety se cryobot pomalu protavuje do nitra ledovce. To, že nad ním ledovec zpětně zamrzá, není nevýhoda, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale výhoda – nedochází ke kontaminaci vnitřku ledovce (či případného oceánu pod ním) materiálem z povrchu. Samozřejmě zde vyvstává problém komunikace takto zamrzajícího cryobota se zbytkem sondy zůstavším na povrchu a se zemí. I to je vyřešeno elegantně: rádiové vlny se mohou na určitou vzdálenost šířit v ledu. Cryobot tedy bude při svém sestupu vypouštět malé transmitory, operující na podobné frekvenci jako mobilní telefony, které v ledu zamrznou a budou předávat (“jako tichou poštou”) signál z cryobota sondě na povrchu ledovce a ta dále řídícímu středisku na Zemi.
Cryobot ponese detektory života, které budou odebírat roztavenou vodu v okolí cryobota a analyzovat ji – a snažit se najít zbytky molekul, které byly součástí živých organismů. Jaké molekuly to mohou být? Všechny organismy na Zemi obsahují tyto “horké” kandidáty: DNA, aminokyseliny a buněčné stěny. Problém Marsu je, že pokud tam nějaký život byl (na úrovni mikroorganismů, neočekáváme žádné “Marťany”), s největší pravděpodobností po stovkách miliónů či miliard let vyhynuly. DNA tím pádem vypadá ze hry – je velmi neodolná vlivům prostředí a velmi rychle se rozpadá. Aminokyseliny jsou již žhavějšími kandidáty. Živé organismy na Zemi je obsahují v drtivé většině v levotočivé formě (tzv. L-aminokyseliny), což je pro ně velmi typické. Pokud aminokyseliny vyrobíte uměle (například v laboratoři), dostanete stejně zastoupení levotočivé a pravotočivé formy (L- a D-aminokyseliny). 
Výhoda cryobota a mikrolaboratoří na jeho ( palubě ) je zřejmá. Život budeme detekovat přímo na místě, což velmi zlevní misi (odpadá nutnost návratu sondy se vzorky na Zemi) a umožní rychlejší a operativnější vysílání dalších sond nebo cryobotů. První vyslání cryobota k Marsu se plánuje na rok 2007, mise s cryobotem k Europě během 15 - 20 let.
