Na Titanu jsou pravděpodobně organické látky ve stavu, v jakém byly na Zemi před vznikem života. Mimo jiné jde i o jakousi ekologickou laboratoř ukazující, co všechno by se mohlo stát na Zemi. To jsou důvody proč by měli k Saturnu a Titanu odstartovat další sondy. V současnosti sice nebyl žádný projekt oficiálně vybrán k dalšímu rozpracování, přesto vznikla řada studií navrhujících, jak by měla příští mise vypadat.
Hustá atmosféra a nízká gravitace na Titanu jsou idelání pro létající stroj v podobě vzducholodi nebo vrtulníku. Takový automat by mohl provádět průzkum v globálním měřítku a přinést komplexní poznatky o složení atmosféry a povrchu a o dalších vlastnostech tamního prostředí.
Většina vědců, kteří přemýšlejí o dalším významu Titanu, se přiklání spíše k použití vzducholodi, která ke svému letu nepotřebuje energii. Jack Jones z Laboratoře tryskových pohonů (JPL), která je součástí americké kosmické agentury NASA, k tomu dodává: "Atmosféra na Titanu ja asi čtyřikrát hustší než na Zemi. Vzducholoď by proto při malých rozměrech unesla poměrně velký náklad vědeckých přístrojů."
Jones proto navrhl projekt nazvaný Aerover. Jde o vzducholoď dlouhou asi 12 metrů, kterou by na Titan dopravila kosmická sonda podobná modulu Huygens. Při brzdění o atmosféru by jí chránil tepelný štít, po jeho odhození by další klesání zpomalil velký padák. Nakonec by se nafoukl obal vzducholodi héliem a automat by mohl začít zkoumat Saturnův měsíc Titan z výšky asi 10 kilometrů.
Jones počítá i s případným přstáním na zajímavých místech, kde by Aerover odebral a analyzoval vzorky povrchu.
Zatím se toho ale o prostředí na Titanu ví velmi málo. Víc informací budou mít vědci až po zpracování výsledků mise Cassiny-Hugens, která podle všeho potrvá mnoho let. Start přípravy další expedice proto začne teprve po jejím důkladném zhodnocení.