MIR - zánik stanice
- v říjnu 2000 ruská vláda oznámila své rozhodnutí začátkem roku 2001 navést Mir do hustých vrstev atmosféry nad oceánem a ukončit tak definitivně jeho činnost.
- ve středu 24.01.2001 v 04:28:42 UT z Bajkonuru odstartovala nákladní loď Progress M1-5 s nákladem 2677 kg paliva, z toho 1797 kg bylo určeno pro navedení Miru do atmosféry Země.
- o den později - 25.01.2001 v 05:20 UT se od Miru oddělila předchozí nákladní loď Progress M-43 a uvolnila tak zadní stykovací uzel +X (na modulu Kvant) pro Progress M1-5.
- v sobotu 27.01.2001 v 05:33 UT se Progress M1-5 v automatickém režimu úspěšně spojil s Mirem (ten byl v tu dobu na dráze ve výši kolem 292 km). Nebylo tedy třeba přistoupit k mimořádným akcím. Pokud by se totiž spojení nepodařilo, byla by k Miru vyslána záchranná pilotovaná loď Sojuz TM s dvojčlennou posádkou. Ta by zajistila ruční spojení Progressu M1-5 s Mirem.
- po úspěšném připojení Progressu M1-5 k Miru byl předchozí Progress M-43 dne 29.01.2001 v 02:12 UT brzdicím manévrem naveden do hustých vrstev atmosféry, kde kolem 02:58 UT zanikl.
- Progress M1-5 nakonec 23.03.2001 (když průměrná výška dráhy klesla pod 220 km) navedl neobydlený Mir do hustých vrstev atmosféry tak, aby jeho zbytky dopadly do Tichého oceánu mezi Austrálii a Jižní Ameriku.
- první korekční manévr byl zahájen v 00:32:47 UT (t=1251 s, Dv=9.3 m/s) motorky systému DPO (Dvigateli Pričalivanija i Orientacii) o tahu kolem 900 N nákladní lodi Progress M1-5. Výsledná dráha měla výšku přibližně 187 až 218 km.
- v 02:01:11 UT byl zahájen druhý korekční manévr (t=1394 s, Dv=10.4 m/s) motorky systému DPO. Výsledná dráha měla výšku přibližně 159 až 218 km.
Poslední brzdicí manévr byl zahájen v 05:07:34 UT (t=1950 s, Dv=28 m/s) hlavním korekčním motorem SKD (Sbližajušče-Korrektirujuščij Dvigatel') o tahu 3.1 kN, který pracoval až do doby, než spotřeboval veškeré zásoby pohonných látek. Motorky systému DPO pracovaly po dobu přibližně 32.5 minuty. Manévr začal nad Středozemním mořem přibližně u pobřeží Libye (34° s.š., 25° v.d.) po vstupu do rádiové viditelnosti z ruských pozemních stanic, pokračoval přes Středozemní moře, Turecko, Kaspické moře a Rusko až k Japonskému moři (38° s.š., 134° v.d.). V 05:40 UT byl poslední brzdicí manévr úspěšně ukončen a Mir byl na plánované sestupové dráze.
Kolem 05:41 UT Mir vstoupil do atmosféry ve výšce 120 km východně od Filipín. Nejprve se odlomily a byly zničeny antény a sluneční panely. Pak došlo k vlastnímu rozpadu stanice na jednotlivé moduly a jejich ničení působením aerodynamického ohřevu a aerodynamických sil ve výškách mezi 90 až 40 km. Tato fáze zániku byla pozorována řadou svědků z ostrovů Fidži.
Kolem 06:00 UT dopadly zbytky Miru do Tichého oceánu. Většina úlomků se roztavila a shořela v atmosféře, ale řada úlomků o celkové hmotnosti 20 až 25 tun dopadla na hladinu oceánu. Největší zachované části (především stykovací uzly a gyrodyny) mohly dosahovat hmotnosti kolem 700 kg. Rozměry dopadové elipsy se odhadují na 6000×200 km se středem (bodem zacílení) v bodě o souřadnicích 44.25° j.š., 150.4° z.d.
( V té tobě už ale byla v plném proudu stavba nástupce Miru - Mezinárodní kosmické stanice ISS. )
