Modul sondy Deep Impact narazil podle plánu do komety Tempel 1
Modul sondy Deep Impact se v pondělí 4. 7. 2005 ráno SELČ podle očekávání srazil s kometou Tempel 1. Oznámil to americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA). Mrak hmoty vymrštěné nárazem byl větší než se čekalo.
Představitel NASA potvrdil, že mrak hmoty vymrštěné nárazem byl větší, než se čekalo. To potěšilo vědce účastnící se programu.
Za tři hodiny po dopadu bylo na Zem předáno teprve asi deset procent dat, která zachytila mateřská sonda modulu. Jejich posílání pokračuje. Kromě toho dopad sledoval také Hubbleův teleskop na oběžné dráze kolem Země i vhodně situované pozemské hvězdárny. Rovněž jejich poznatky budou shromážděny a vyhodnoceny. Vyhodnocení všech dat bude trvat řadu měsíců, ne-li let. "V zásadě nyní díky tomu začínáme znovu od začátku s poznáváním komet a vzniku Sluneční soustavy," řekl A’Hearn médiím. "Budeme mít takové bohatství dat, že mi jejich zpracovávání vydrží až do důchodu," dodal.
Jedna z teorií o přítomnosti vody na Zemi vychází z toho, že ji na vznikající planetu přinesly komety. Ty jsou zřejmě tvořeny ledem, hvězdným prachem a zmraženými plyny, které z tělesa po jeho přiblížení ke Slunci unikají a vytvářejí kolem něj takzvané koma v podobě mlžného obalu. Vlivem slunečního větru se pak toto koma natahuje od komety do dlouhého chvostu, který je někdy na nočním nebi vidět prostýma očima a pro komety je považován za charakteristický již od pradávna.
Odborníci se dosud dohadovali, jaká kompaktní jádra komet jsou. Vzápětí po dopadu modulu lze podle některých názorů vyloučit možnost, že by komety měly velmi porézní složení. V takovém případě by totiž náraz nevymrštil do volného prostoru tolik materiálu a modul by v hmotě "brzdil" pomaleji. Předpokládá se, že kometa je složena s materiálu z období, kdy vznikala naše sluneční soustava, tedy asi před 4,5 miliardy let.
Poslední snímky modulu před dopadem ukazují, že těleso komety je pokryto četnými kruhovými krátery od dřívějších dopadů malých vesmírných těles. Dopad také snímala mateřská sonda, která kolem komety proletěla ve vzdálenosti 511 kilometrů.
Podle záběrů modulu má kometa nepravidelný tvar (někteří vědci ho přirovnávají k hrušce nebo k bramboře či k avokádu. Velikost tělesa prý odpovídá ostrovu Manhattan. Velikost dopadového modulu je připodobňována k pivnímu sudu nebo k pračce. Hmotnost modulu je 370 kilogramů. Jak velký kráter v kometě skutečně vznikl, zatím ještě nelze říci. Očekávání se pohybovala od velikosti rozlohy většího rodinného domu až po velikost fotbalového hřiště.
Úmyslné "ostřelování" komety modulem nepředstavuje podle NASA pro Zemi žádné nebezpečí. Předpokládá se, že náraz nijak měřitelně nezmění oběžnou dráhu komety kolem Slunce, která oválovitě kolísá mezi Marsem a Jupiterem.
Sonda Deep Impact byla vypuštěna z mysu Canaveral na Floridě 12. ledna a během 173 dnů uletěla asi 431 milionů kilometrů. Přímou čarou je ovšem kometa v současnosti od Země vzdálena 133 milionů kilometrů. Experiment jako celek stál 333 milionů dolarů (asi 8,36 miliardy Kč) a vědci jsou již nyní přesvědčeni, že se jednoznačně vyplatil. Jde o první záměrné "bombardování" vesmírného tělesa s cílem zjistit jeho složení pozorováním z mateřské sondy. Není to však první sonda vyslaná ke kometě. Již v roce 1985 prolétla americká sonda ICE po sedmi rocích letu vesmírem kolem komety Giacobini- Zinner, a poté se vydala k Halleyově kometě. K té ale v roce 1986 přímo směřovalo celé hejno sond, počínaje ruskou Vegou přes japonské Susei a Sagigake až po evropskou Giotto. Ta získala spektrální záběry, z nichž vyplývá, že komety obsahují dokonce kompletní organické molekuly. Americká sonda Deep Space 1 proletěla v roce 2001 kolem komety Borelli, sonda Stardust nasbírala v roce 2004 vzorky komatu komety Wild 2, které po dokončení velkého oblouku přinese na Zem v roce 2006. Loni vyslaná evropská sonda Rosetta má vysadit přistávací modul na kometu Čurjumov-Gerasimenko; doletí k ní ale teprve za devět let.
Za tři hodiny po dopadu bylo na Zem předáno teprve asi deset procent dat, která zachytila mateřská sonda modulu. Jejich posílání pokračuje. Kromě toho dopad sledoval také Hubbleův teleskop na oběžné dráze kolem Země i vhodně situované pozemské hvězdárny. Rovněž jejich poznatky budou shromážděny a vyhodnoceny. Vyhodnocení všech dat bude trvat řadu měsíců, ne-li let. "V zásadě nyní díky tomu začínáme znovu od začátku s poznáváním komet a vzniku Sluneční soustavy," řekl A’Hearn médiím. "Budeme mít takové bohatství dat, že mi jejich zpracovávání vydrží až do důchodu," dodal.
Jedna z teorií o přítomnosti vody na Zemi vychází z toho, že ji na vznikající planetu přinesly komety. Ty jsou zřejmě tvořeny ledem, hvězdným prachem a zmraženými plyny, které z tělesa po jeho přiblížení ke Slunci unikají a vytvářejí kolem něj takzvané koma v podobě mlžného obalu. Vlivem slunečního větru se pak toto koma natahuje od komety do dlouhého chvostu, který je někdy na nočním nebi vidět prostýma očima a pro komety je považován za charakteristický již od pradávna.
Odborníci se dosud dohadovali, jaká kompaktní jádra komet jsou. Vzápětí po dopadu modulu lze podle některých názorů vyloučit možnost, že by komety měly velmi porézní složení. V takovém případě by totiž náraz nevymrštil do volného prostoru tolik materiálu a modul by v hmotě "brzdil" pomaleji. Předpokládá se, že kometa je složena s materiálu z období, kdy vznikala naše sluneční soustava, tedy asi před 4,5 miliardy let.
Poslední snímky modulu před dopadem ukazují, že těleso komety je pokryto četnými kruhovými krátery od dřívějších dopadů malých vesmírných těles. Dopad také snímala mateřská sonda, která kolem komety proletěla ve vzdálenosti 511 kilometrů.
Podle záběrů modulu má kometa nepravidelný tvar (někteří vědci ho přirovnávají k hrušce nebo k bramboře či k avokádu. Velikost tělesa prý odpovídá ostrovu Manhattan. Velikost dopadového modulu je připodobňována k pivnímu sudu nebo k pračce. Hmotnost modulu je 370 kilogramů. Jak velký kráter v kometě skutečně vznikl, zatím ještě nelze říci. Očekávání se pohybovala od velikosti rozlohy většího rodinného domu až po velikost fotbalového hřiště.
Úmyslné "ostřelování" komety modulem nepředstavuje podle NASA pro Zemi žádné nebezpečí. Předpokládá se, že náraz nijak měřitelně nezmění oběžnou dráhu komety kolem Slunce, která oválovitě kolísá mezi Marsem a Jupiterem.
Sonda Deep Impact byla vypuštěna z mysu Canaveral na Floridě 12. ledna a během 173 dnů uletěla asi 431 milionů kilometrů. Přímou čarou je ovšem kometa v současnosti od Země vzdálena 133 milionů kilometrů. Experiment jako celek stál 333 milionů dolarů (asi 8,36 miliardy Kč) a vědci jsou již nyní přesvědčeni, že se jednoznačně vyplatil. Jde o první záměrné "bombardování" vesmírného tělesa s cílem zjistit jeho složení pozorováním z mateřské sondy. Není to však první sonda vyslaná ke kometě. Již v roce 1985 prolétla americká sonda ICE po sedmi rocích letu vesmírem kolem komety Giacobini- Zinner, a poté se vydala k Halleyově kometě. K té ale v roce 1986 přímo směřovalo celé hejno sond, počínaje ruskou Vegou přes japonské Susei a Sagigake až po evropskou Giotto. Ta získala spektrální záběry, z nichž vyplývá, že komety obsahují dokonce kompletní organické molekuly. Americká sonda Deep Space 1 proletěla v roce 2001 kolem komety Borelli, sonda Stardust nasbírala v roce 2004 vzorky komatu komety Wild 2, které po dokončení velkého oblouku přinese na Zem v roce 2006. Loni vyslaná evropská sonda Rosetta má vysadit přistávací modul na kometu Čurjumov-Gerasimenko; doletí k ní ale teprve za devět let.
vesmir.info
(4. 7. 2005)
související
Pomocí Hubbleova vesmírného teleskopu se astronomům podařilo zachytit, jak z jádra komety Tempel 1 vytryskl proud prachu.
Americké sondě Deep Impact směřující ke kometě Tempel 1 se podařilo udělat první snímek svého cíle.
První průlet kolem komety se uskutečnil v září 1985, když americká sonda ICE navštívila kometu 21P/Giacobinni-Zinner cestou k Halleyově kometě. Kometa s periodou 7 let není příliš aktivní, ale občas způsobí nepřehlédnutelný meteorický déšť drakonid.diskuze k článku
Jaký je Váš názor?
diskuze obsahuje 0 reakcí