Proton
Ruská raketa pro vynášení těžkých nákladů. Nosnost až 25 tun.
Jde o raketu se smíšeným řazením stupňů. První stupeň tvoří šest válcových bloků po obvodu centrálně uloženého druhého stupně. Ten však začíná pracovat až v okamžiku, kdy motory prvního stupně svoji funkci skončí.
Oba stupně používají motorů RD-253. Pohonnou jednotku tvoří čtyři motory, každý s vlastním turbočerpadlovým agregátem, poháněným generátorovým plynem o tlaku 39,4 MPa. Částečně vyexpandovaný generátorový plyn se dodatečně spaluje za tlaku 17,7 MPa ve spalovací komoře raketového motoru. Díky tomu se podařilo u dvousložkové kombinace oxid dusičitý + asymetrický dimetylhydrazin dosáhnout specifického impulsu v rozmezí 2795-3100 Ns.kg-1 (vyššího než u Ariane).
Základní varianta Protonu byla dvoustupňová a měla nosnost 12200 kg. Od roku 1966 ze už nepoužívá.
V současné době je standardní verzí třístupňová raketa s nosnou kapacitou 19000 kg. Uplatňuje se při startech nejtěžších družic a bloků družicových stanic. Motor třetího stupně má tah 0,6 MN.
Pro vypouštění meziplanetárních sond a geostacionárních družic je Proton doplněn čtvrtým stupněm D a DM na kyslík a vodík s tahem 160 kN. Nosnost na nízkou dráhu je pak až 25000 kg.
Proton má délku 65-70 m a hmotnost asi 950 tun.
V NPO Chruničeva vznikl také horní stupeň Briz (Breeze), používaný v současnosti jako třetí stupeň lehké nosné rakety Rokot, která vznikla přestavbou dvoustupňové mezikontinentální rakety označované v kódu NATO SS-19. Při třech experimentálních startech byla raketa Rokot vypouštěna ze sila na kosmodromu Tjuratam (Bajkonur), v budoucnu však pro ni bude vybudováno vypouštěcí zařízení na kosmodromu Pleseck (pochopitelně spolu s nezbytnou technickou pozicí zahrnující montážní halu pro předletové zkoušky rakety a připojení užitečného zatížení, kompresorovou a plnicí stanici, obslužnou věž apod.) a Svobodnyj (upravená sila mezikontinentálních raket). Raketa o vzletové hmotnosti 107 t má nosnou kapacitu 1850 kg na dráhu ve výšce 400 km. Stupeň Briz o délce 3,38 m a průměru 2,28 m váží při startu 6400 kg a je schopen opakovaného zážehu. Pohonnou látkou je asymetrický dimetylhydrazin a oxid dusičitý.
Proton M. Modernizací původního Protonu vzniká raketa Proton M. Výsledkem prací má být zvýšení nosné kapacity na geostacionární dráhu, zvětšení prostoru pro užitečné zatížení pod aerodynamickým krytem, zvýšení spolehlivosti, atd. Proton M bude podle poslání opatřován novými urychlovacími bloky Briz M, nebo KVRB. S blokem Briz M bude mít nosnost na geostacionární dráhu 3 t, s blokem KVRB až 4,2 t.
lok Briz-MJe - vyvíjen v konstrukční kanceláři Saljut (součást GKNPC Chruničeva) a vyznačuje se originální kombinací původního strupně Briz s toroidálními dodatečnými palivovými nádržemi, které jsou na původní stupeň nasunuty a odhazují se ihned po jejich vyčerpání. Proton M s tímto stupněm by měl poprvé odstartovat v roce 1998.
Kyslíko-vodíkový horní stupeň KVRB o délce 8,6 m a průměru 4 m rovněž vyvíjí NPO Chruničeva. Pohonnou jednotkou stupně bude restartovatelný (až 5 zážehů) motor KVD-1M o tahu ve vakuu 73,58 kN, doplněný dvojicí řídicích motorů výkyvných ve dvou osách. Nový horní stupeň bude použitelný i na raketách Angara, Zenit, Eněrgija-M a jeho první letové zkoušky spolu s Protonem M se předpokládají v roce 2003.
