Eněrgija
Ruská superraketa s nosností téměř 100 tun. Bohužel byla použita jen dvakrát v osmdesátých letech.
Raketa byla vyvinuta po ukončení programu měsíční superrakety N-1. K centrálnímu druhému stupni na kapalný kyslík a vodík jsou připojeny 4 silné startovací bloky na kapalný kyslík a kerosen. Startovací bloky (které jsou používány jako první stupeň rakety Zenit) obsahují každý 4 motory RD-170. Motor RD-170 je výkonem srovnatelný s motorem F-1, použitým v prvním stupni rakety Saturn V. RD-170 je čtyřkomorový motor s dodatečným spalováním generátorového plynu. Pracovní tlak ve spalovací komoře je 24,5 MPa, maximální tah 7904 kN. Specifický impuls při zemi činí 3020 Ns/kg, ve vakuu 3295 Ns/kg. Čtyři kyslíkovodíkové motory RD-120 druhého stupně jsou zase plně srovnatelné s hlavními motory SSME raketoplánu STS. Každý z nich má tah téměř 2 MN a specifický impuls přes 4400 Ns/kg. Nosnost rakety Eněrgija na nízkou dráhu je nejméně 88000 kg. Startovní hmotnost cca 2400 tun, celková délka 81 m. První start 15.05.1987 nebyl zcela úspěšný a užitečné zatížení (Poljus) nedosáhlo plánovanou oběžnou dráhu. Druhý a poslední start se uskutečnil 15.11.1988 a raketa Eněrgija při něm úspěšně vynesla na oběžnou dráhu raketoplán Buran k jedinému, bezpilotnímu, ale úspěšnému tříhodinovému letu.
Eněrgija-M
Redukovaná raketa Eněrgija pouze se dvěma startovacími bloky a s jediným motorem RD-120 ve druhém stupni. Byla plánována jako komerční varianta rakety Eněrgija, ale pro nedostatek vhodných užitečných zatížení byl vývoj zastaven.
Obří raketa Eněrgija posloužila bývalému SSSR především jako nosič rakotoplánu Buran v 80. letech. Její kariéru ukončil rozpad SSSR a především nedostatek prostředků. Nyní chtějí tento nosič použít pro lety k Měsíci.