Atomová energie by údajně umožnila efektivnější dopravu na Měsíc
Rakety poháněné atomovou energií by americkému Národnímu úřadu pro letectví a vesmír (NASA) mohly ušetřit miliardy dolarů při plánovaném návratu na Měsíc. Podle odborníků z amerického Střediska pro kosmický atomový výzkum (CSNR) je takový pohon efektivnější a umožnil by snížit počet startů nutných k výstavbě stálé měsíční základny, kterou Spojené státy chtějí začít budovat v roce 2024.
Těžké komponenty na stavbu lunární stanice má na Měsíc dopravovat nosná raketa Ares V. Tu má podle současných plánů NASA pohánět směs kapalného vodíku a kyslíku, kterou jako palivo používají i nynější raketoplány. Při použití tohoto druhu paliva má být raketa schopná pojmout náklad o hmotnosti 21 tun.
Podle výpočtů CSNR by nukleární pohon umožnil "naložit" do zařízení 29 tun materiálu. Při plánované hmotnosti měsíční základny 250 tun by se tak počet startů rakety zredukoval na devět místo 12, s nimiž počítá NASA, uvedl ředitel CSNR Steven Howe.
NASA dosud náklady na start jedné rakety na Měsíc nezveřejnil. Howe je nicméně odhadl na 1,5 miliardy dolarů. Snížení počtu startů o tři by tak NASA uspořilo 4,5 miliardy dolarů. Finance nutné na vývoj a konstrukci bezpečného atomového motoru pro kosmické rakety vyčíslil ředitel CSNR na zhruba 2,5 až tři miliardy dolarů. NASA by tak nakonec ušetřil více než jednu miliardu dolarů, míní Howe.
Využití jaderné energie pro vesmírné lety není žádnou novinkou. Již v 60. letech ho zkoumal projekt NERVA (Nuclear Engine for Rocket Vehicle Application). Tehdejší motor však produkoval radioaktivní zplodiny, což by podle Howea v dnešní době neprošlo.
Nebezpečí radioaktivního záření bude podle Howea u moderního zařízení několikanásobně jištěno. Jaderná reakce bude jednak spuštěna až ve chvíli, kdy raketa dosáhne hranice vesmíru. Jakýkoli jaderný odpad proto nevznikne dříve, než loď opustí atmosféru. Palivo by navíc podle něj mělo být ve schránce z wolframu, kovu, který se taví až při velmi vysokých teplotách. Pokud by náhodou raketa explodovala při startu nebo návratu do atmosféry, jádro reaktoru by mělo zůstat neporušené, tvrdí Howe. "Wolframové jádro spadne dolů jako špalek a vy ho můžete znovu obnovit," domnívá se.
Obavy z bezpečnosti raket poháněných jaderným palivem nemá ani Robert Singleterry, pracovník Langleyho výzkumného centra NASA v Hamptonu ve státě Virginie. Přirozená radioaktivita z kosmického záření je podle něj pro astronauty mnohem nebezpečnější než řádně zabezpečený nukleární pohon rakety. NASA navíc již využívá radioaktivní plutonium pro výrobu elektrického proudu, který zásobuje například vesmírnou družici Cassini, která krouží okolo Saturnu, nebo sondu New Horizons, jež míří k Plutu. Tento zdroj je podle názoru Singleterryho mnohem radioaktivnější než uranový pohon.
Podle výpočtů CSNR by nukleární pohon umožnil "naložit" do zařízení 29 tun materiálu. Při plánované hmotnosti měsíční základny 250 tun by se tak počet startů rakety zredukoval na devět místo 12, s nimiž počítá NASA, uvedl ředitel CSNR Steven Howe.
NASA dosud náklady na start jedné rakety na Měsíc nezveřejnil. Howe je nicméně odhadl na 1,5 miliardy dolarů. Snížení počtu startů o tři by tak NASA uspořilo 4,5 miliardy dolarů. Finance nutné na vývoj a konstrukci bezpečného atomového motoru pro kosmické rakety vyčíslil ředitel CSNR na zhruba 2,5 až tři miliardy dolarů. NASA by tak nakonec ušetřil více než jednu miliardu dolarů, míní Howe.
Využití jaderné energie pro vesmírné lety není žádnou novinkou. Již v 60. letech ho zkoumal projekt NERVA (Nuclear Engine for Rocket Vehicle Application). Tehdejší motor však produkoval radioaktivní zplodiny, což by podle Howea v dnešní době neprošlo.
Nebezpečí radioaktivního záření bude podle Howea u moderního zařízení několikanásobně jištěno. Jaderná reakce bude jednak spuštěna až ve chvíli, kdy raketa dosáhne hranice vesmíru. Jakýkoli jaderný odpad proto nevznikne dříve, než loď opustí atmosféru. Palivo by navíc podle něj mělo být ve schránce z wolframu, kovu, který se taví až při velmi vysokých teplotách. Pokud by náhodou raketa explodovala při startu nebo návratu do atmosféry, jádro reaktoru by mělo zůstat neporušené, tvrdí Howe. "Wolframové jádro spadne dolů jako špalek a vy ho můžete znovu obnovit," domnívá se.
Obavy z bezpečnosti raket poháněných jaderným palivem nemá ani Robert Singleterry, pracovník Langleyho výzkumného centra NASA v Hamptonu ve státě Virginie. Přirozená radioaktivita z kosmického záření je podle něj pro astronauty mnohem nebezpečnější než řádně zabezpečený nukleární pohon rakety. NASA navíc již využívá radioaktivní plutonium pro výrobu elektrického proudu, který zásobuje například vesmírnou družici Cassini, která krouží okolo Saturnu, nebo sondu New Horizons, jež míří k Plutu. Tento zdroj je podle názoru Singleterryho mnohem radioaktivnější než uranový pohon.
vesmir.info
(3. 7. 2007)
diskuze k článku
Jaký je Váš názor?
diskuze obsahuje 2 reakcí