Vývoj ruského raketoplánu Buran (Sněžná bouře) byl vytyčen v roce 1976. Měl se stát konkurentem raketoplánů, které měla k dispozici NASA a tudíž i USA. Vývoj byl dokončen v roce 1984, kdy raketoplán poprvé vyroloval z hangáru.
Vývoj ruského raketoplánu Buran (Sněžná bouře) byl vytyčen v roce 1976. Měl se stát konkurentem raketoplánů, které měla k dispozici NASA a tudíž i USA. Vývoj byl dokončen v roce 1984, kdy raketoplán poprvé vyroloval z hangáru. Letové testy předcházely napřed aerodynamické zkoušky, které probíhaly až do roku 1988. První a poslední orbitální let se konal 15. listopadu 1988. Jednalo se o nepilotovaný let, protože v té době ještě nebyl správně nainstalován a odzkoušen systém podporující život na palubě. O vynesení na oběžnou dráhu se postarala raketa Energia, která vynesla Buran do výška 256 kilometrů nad zemský povrch. Buran obletěl Zemi 2x a poté zažehnul motory k opětovnému návratu. Normálně by mohl obíhat kolem Země delší dobu, ale palubní počítač byl vybaven malým množstvím paměti. I když se jednalo o první let, postaral se Buran o velké pozdvižení. Jeho autopilot dokázal samostatně přistát i bez zásahu lidské síly, což nezvládají raketoplány NASA dodnes. Je nutné je ručně řídit při přistávání. Při vstupu raketoplánu zpět do atmosféry se přeruší rádiové spojení na několik minut a proto není možné žádný let řídit z pozemního střediska. Dále Buran prokázal, že má lepší tepelnou izolaci. Po přistání chybělo na jeho trupu pouze 5 keramických destiček z celkového počtu 38.000. Keramické destičky mají za úkol chránit vlastní trup před obrovským žárem, který vzniká třením o atmosféru, při prudkém sestupu. Díky tření se raketoplán i brzdí, neboť při obrovských rychlostech není možné použít brzdící klapky. Krátce po prvním letu raketoplánu, byl jeho další vývoj zamrazen a oficielně byl ukončen v roce 1993. I když na výrobní lince stály další dva raketoplány, došly peníze. Vývoj stál příliš mnoho peněz a po ukončení Studené války se právě finance Rusku nedostávaly. Pro raketoplán Buran byla použitelná jedna dráha v Rusku a pokud by se tam vyskytovalo příliš špatné počasí, byla jako záložní dráha určena přistávací plocha v České republice ve vojenském prostoru Ralsko. Dráha byla pro tento účel specielně rozšířena na 80 metrů a prodloužena až na 2.400 metrů.