vesmír.info

     Objevení Pluta se datuje na 18. února 1930. Astronom Clyde Tombaugh ho spatřil při systematickém pozorování oblohy. Držel se teorie Parcivala Lowela, že za Neptunem leží nějaká planeta, jež vychyluje jeho dráhu. Avšak objevem Pluta se nic neobjasnilo, protože je příliš malý, než aby měl vliv na Neptun. Astronomové se domnívají, že za Plutem je větší a hmotnější planeta. Dráha Pluta kolem Slunce se vyznačuje velkou excentricitou, zpravidla je Pluto nejvzdálenější planetou od Slunce. Při oběžné době 249 let se na 20 let dostává do menší vzdálenosti od Slunce než Neptun. Nejblíže byl Pluto Slunci v roce 1989 a až 14. března 1999 se opět stal skutečně nejvzdálenější planetou sluneční soustavy. Pluto s Cháronem jsou spíše velká tělesa z Kuiperova pásu než regulérní planeta s měsícem.

     Pluto má na snímcích z HST skvrnitý povrch se světlými a tmavými oblastmi a s náznaky polárních čepiček. Povrch je tvořen dusíkovým ledem se stopami metanu. Pravděpodobně je na Plutu i voda, CO2 a CO. Když je planeta nejblíže u Slunce, jeho věčně zamrzlý povrch roztává, uvolňují se plyny a na určitou dobu má Pluto atmosféru. Jak se vzdaluje od Slunce, jeho téměř neznatelná atmosféra zamrzá a padá na povrch.

     Pluto má jeden měsíc, Charón. Toto jméno nesl v řecké mytologii převozník mrtvých přes řeku Styx do podzemní říše Pluta. Charón byl objeven v roce 1978. Zdá se, že složení jeho povrchu je odlišné od Pluta. S větší pravděpodobností je jeho povrch pokryt spíše vodním ledem než zmrzlým metanem. Pluto a Charón se vyznačují vázanou rotací, což znamená, že Pluto s Charónem jsou k sobě otočeni stále stejnou stranou.

          charakteristika