Čech se podílel na objevu, jenž je na titulní stránce Nature

Jak přesně určit, jaké atomy se nacházejí na povrchu pevných látek? Fyzikové si nad tím lámali hlavu přes čtvrt století. Uměli určit, kde atom leží, nikoli však, o jaký konkrétní atom jde. Odpověď nyní nabídl mezinárodní tým, jehož členem byl i Čech - Pavel Jelínek z Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR. Týmu a studii, na níž se podíleli také japonští a španělští vědci, věnoval prestižní britský odborný časopis Nature ve svém aktuálním vydání titulní stranu.
     Objev by mohl mít v budoucnu kromě posunu teoretického výzkumu i praktické dopady. Mohl by zvýšit rychlost počítačů, pomoci při vývoji vodíkových motorů nebo mít praktické dopady v biologii, řekl Jelínek. 

     kliknutím na obrázek zobrazíte obrázek v plné velikosti Vědci už více než 25 let používají k určování rozložení atomů takzvaný mikroskop atomárních sil (AFM), který pracuje s "velmi jemnou jehlou", jejíž hrot kopíruje povrch zkoumané látky. Až doposud takto dokázali získávat obraz povrchu, netušili však, z čeho přesně se skládá.

     Jelínek společně s kolegy z univerzit v Ósace a Madridu přišel na to, že signál z mikroskopu obsahuje i údaje, podle nichž lze rozpoznat jednotlivé prvky na povrchu.

     "Představte si slepce se slepeckou holí, který používá hůl na ohledání povrchu. Dosud AFM fungoval na podobném principu - kmitáte nad povrchem nějakou holí a na základě interakce s povrchem můžete zmapovat jednotlivé polohy kamenů, potažmo atomů na povrchu," řekl Jelínek.

     Problém byl v tom, že ač vědci byli schopni určit, kde jednotlivé kameny (atomy) leží, neuměli říct, zda jde o křemen či něco jiného. Průlom přináší až metoda, na jejímž vývoji se český odborník podílel. "Umí rozpoznat každý jednotlivý atom a určit jeho chemickou povahu," doplnil Jelínek.

     Bezprostřední dopad bude objev mít pro základní vědu, v budoucnu by však mohl pomoci i při vývoji nanotechnologií, například v počítačovém průmyslu. Rychlost počítačů se zvyšuje tím, že se zvyšuje hustota zápisu jednotlivých tranzistorů na povrchu.

     "Do budoucna by jsme mohli na nějakých polovodičových površích vytvářet nanotranzistory... a výhoda je v tom, že jsme schopní jednotlivé atomy identifikovat chemicky a vlastně ladit ty tranzistory na základě chemického složení té nanostruktury," dodal Jelínek.
vesmir.info (1. 3. 2007)
diskuze k článku
Jaký je Váš názor?
diskuze obsahuje 0 reakcí
 
datum
autor
nadpis - vlákno diskuse
    
     
TOPlist