Planetární mlhoviny
Co je to planetární mlhovina?
Planetární mlhovina je emisní mlhovina, která vznikla poté, co se z červeného obra uvolnily povrchové vrstvy. Jsou tedy na opačném stupni hvězdného vývoje než většina emisních mlhovin. Velikost planetárních mlhovin může být přibližně stejná jako naší sluneční soustavy, ale také může mít velikost až světelného roku. Název těchto mlhovin pochází z dob jejich objevů v malých dalekohledech, ve kterých vypadaly jako kotoučky připomínající planety. Dobře známým příkladem je prstencová mlhovina M 57 v souhvězdí Lyry. Je ovšem skutečností, že z mnoha set známých planetárních mlhovin má jen asi 10 % kruhový tvar a asi 70 % z nich má dva laloky, které vzniknou při odhození obálky jedné hvězdy v binárním systému. Planetární mlhoviny zřejmě vznikly jako důsledek intenzivního proudění hvězdného větru od červených obrů a nadobrů odhalujícího jejich jádro. Planetární mlhoviny se rozpínají rychlostí průměrně asi 20 km/s. Podivné tvary planetárních mlhovin jsou zřejmě důsledkem vlivů rotace hvězd a jejich magnetických polí. Magnetické siločáry mohou tok plynu orientovat do určitých přednostních směrů a rotace hvězd může způsobovat vznik spirálních ramen. Protože expandují při postupném vyhasínání centrální hvězdy, jsou planetární mlhoviny dočasným jevem, s dobou existence desítek tisíc roků.
Známé planetární mlhoviny
Prstencová mlhovina v Lyře (M 57)
Prstencová mlhovina v Lyře. Jedna z nejznámějších planetárních mlhovin na obloze, vzdálená 4 100 l.y. Pozůstatek po odhození obálky centrální hvězdou s teplotou 100 000 K. Poslední průzkumy ukazují, že obálka není sférická, ale má skutečně toroidální tvar.
|
|
Mlhovina NGC 3918
NGC 3918 leží v souhvězdí Kentaura a je od nás vzdálená asi 3 000 l.y. Má průměr asi 0,3 l.y. Vykazuje přibližně kulovitý vnější obal, ale uvnitř je zašpičatělý (protáhlý) balónek, plněný prudkým větrem z horké centrální hvězdy, který začíná narušovat kulový obal v horní a dolní části obrázku.
|
|
Mlhovina Hubble 5
Hubble 5 je pozoruhodný příklad motýlí nebo bipolární (dvojlaločné) mlhoviny vytvářené kolem binárních systémů. Silný vítr vytváří žár, který způsobuje, že každý z laloků expanduje, jako pár balonů s vnitřními ohřívači. Toto pozorování bylo získáno 9. září 1997 Hubbleovým teleskopem pomocí kamery WFPC 2. Hubble 5 se nachází v souhvězdí Střelce a je vzdálený 2 200 l.y.
IC 3568 - kulová planetární mlhovina
IC 3568 leží v souhvězdí Žirafy ve vzdálenosti okolo 9 000 l.y. a má průměr okolo 0,4 l.y. (což je asi 800 krát větší průměr než má náš Sluneční systém). Je to příklad kulové planetární mlhoviny. Má jasné vnitřní jádro a nezřetelný, okrouhlý vnější obal.
|
|
M 2-9 - mlhovina s nadzvukovými výtrysky
M 2-9 je pozoruhodný příklad motýlí nebo bipolární planetární mlhoviny. Jiné jméno, které prozrazuje více, je Dvojtrysková mlhovina. Mlhovina vypadá jako dvojice intenzívních výtrysků (jetů) rozdělených hvězdou. Naměřené rychlosti vyšší než 300 km/s ukazují, že jde o nadzvukový výtrysk plynů. Z pozorované rychlosti expanze mlhoviny se její stáří odhaduje na pouhých 1 200 let. Centrální hvězda v M 2-9 je známa jako jedna z velmi těsných dvojhvězd, mezi kterými dochází pravděpodobně k přetoku hmoty. Gravitace jedné hvězdy přitahuje plyn z povrchu hvězdy druhé a nabaluje ho do tenkého, hustého kotouče, který obklopuje obě hvězdy a rychle se rozpíná do prostoru. Disk můžeme skutečně spatřit na obrázcích z Hubbleova teleskopu, pořízených s krátkou expozicí. Jeho průměr je přibližně desetinásobkem oběžné dráhy Pluta. Hydrodynamické modely, které se používají k popisu výtrysků (jetů), ukazují, že takovýto kotouč může být odpovědný za urychlování hmoty ve směru výtrysků. Silný vítr z jedné z hvězd naráží do kotouče obklopujícího soustavu, který slouží jako tryska. Hvězdný vítr se odkloní od původního směru a formuje dvojici výtrysků, které vidíme na obrázku mlhoviny. Je to skoro stejný proces, jako ten, který probíhá v tryskovém motoru: žhavý a rozpínající se plyn je hnán stěnami motoru skrze trysku a vytváří dlouhý, soustředěný proud horkého vzduchu s vysokou rychlostí. NGC 5307 - planetární mlhovina se spirální strukturou
NGC 5307 leží v Kentauru, je od nás vzdálena asi 10 000 l.y. a její průměr je asi 0,6 l.y. Je příkladem planetární mlhoviny s větrníkovou či spirální strukturou; každá oblast plynu, vyvrhnutá z centrální hvězdy, má svůj protějšek na opačné straně hvězdy.
|
|
NGC 6826 - mlhovina se skvrnami
Oku podobný vzhled NGC 6826 narušují dvě sady modročervených skvrn, které leží horizontálně přes obrázek. Věří se, že nejasné zelenavé bělmo oka je plyn, který vytváří hvězda po většinu svého života a tvoří asi polovinu hmotnosti hvězdy. Zbytek horké hvězdy (ve středu zeleného oválu) žene prudký vítr do staršího materiálu a formuje uvnitř horkou bublinu, která před sebou tlačí horký plyn, který vytváří světlý okraj. NGC 6826 je vzdálená 2 200 l.y. a nachází se v souhvězdí Labutě.
|
|
NGC 7009 - mlhovina se skvrnami
Mlhovina pravděpodobně vzniká podobným mechanismem jako mlhovina NGC 6826. Jasná centrální hvězda leží ve středu tmavé prohlubně s okrajem, tvořeným hustým, modrým a červeným plynem. Prohlubeň a její okraj jsou uzavřeny uvnitř rovnoměrně rozprostřeného zelenavého materiálu ve tvaru barelu a jsou tvořeny vnějšími vrstvami, formující hvězdy. Ve větší vzdálenosti se objevuje dvojice červených rukojetí, ležících podél dlouhé osy mlhoviny. Každá je připojena ke špičkám prohlubně dlouhým zelenavým proudem materiálu. Rukojeti jsou mraky plynu s nízkou hustotou. NGC 7 009 je 1 400 l.y. vzdálená a leží v souhvězdí Vodnáře. 
