Na obloze vidíme kromě ostře bodových hvězd tu a tam světlé obláčky nebo zamlžené objekty. Většinou se jedná o vzdálené hvězdné soustavy, galaxie či hvězdokupy. Některé z těchto objektů jsou však skutečné mlhoviny.
Planetární mlhoviny nemohou být starší než několik desítek tisíc let a všechny se rozpínají. Podstatou planetární mlhoviny je plynná slupka, vyvržená ze staré hvězdy, která podle výpočtů nemůže zářit déle než 100 000 let
Emisní mlhovina je oblak plynu, který vyzařuje světlo. Plyn v mlhovině je ohříván ultrafialovým zářením ze sousedních hvězd, které ionizuje jeho atomy.
Planetární mlhovina je emisní mlhovina, která vznikla poté, co se z červeného obra uvolnily povrchové vrstvy. Jsou tedy na opačném stupni hvězdného vývoje než většina emisních mlhovin.