Io
Ze čtyřech velkých měsíců je Jupiterovi nejblíže. V pořadí je pátý.
| poloměr [km] | 1821,6 ± 0,5 |
| vzdálenost od planety [km] | 421 800 |
| hustota [kg / m3] | 3 600 |
| hmotnost [kg] | 8.94e+22 |
| oběh kolem planety [dny] | 1.769138 |
| doba otočení kolem své osy | stejná jako oběh planety |
| průměrná teplota | -143 oC |
| objevitel | Gallileo (1610) |
Io obsahuje především křemík a sloučeniny síry. Vnitřní struktura odpovídá struktuře terestrických těles. Uvnitř je relativně velké jádro ze železa a síry a nad ním plášť z tavených silikátů. Kůru lze rozdělit na spodní - relativně mocnou a svrchní - tenká a dosti teplá.
Jeho povrch je velmi barevný - odstíny žluté, červené, ale i bílé či tmavě hnědé. Na povrchu se nachází velké vulkanické útvary - sopky. Mnohé z nich jsou činné i dnes a žhavé magma spolu se sírou neustále mění tvář povrchu Io (proto není možné vytvořit mapu povrchu měsíce). Stálá vulkanická aktivita je způsobena slapovými jevy planety Jupiter, které neustále zahřívají jádro měsíce (Io uvolňuje dvakrát více tepelné energie než Země). Barevná pestrost na povrchu Io je dána sírou, která mění svou barvu v závislosti na teplotě.
Kromě vulkanických útvarů na povrchu nalezneme i skalní výčnělky pokryté nánosy síry. Byly zjištěny i zlomové oblasti či útvary vzniklé vyklenutím kůry (výška těchto útvarů je až 9 km).
Io má detekovatelnou atmosféru obsahující především sopečné plyny (sloučeniny síry, dále ionty draslíku, sodíku, kyslíku, dusíku ...).
Měsíc Io má i své vlastní magnetické pole. Poslední snímky sondy Galileo přinesly důkazy o složitém systému elektrických proudů v atmosféře a magnetosféře měsíce. Pozorované aureoly svědčí o obrovských potenciálech a obřím výkonu elektrických proudů.
Jupiter je první z tzv. vnějších planet a zároveň je největší a nejhmotnější planeta Sluneční soustavy. Je téměř 318krát větší a průměr má 11krát větší než Země