Europa
| poloměr [km] |
|
| vzdálenost od planety [km] | 671 100 |
| váha [kg] | 4.8e+22 |
| hustota [kg/m3] | 3 000 |
| doba oběhu kolem planety [dny] | 3.551181 |
| objevitel | Gallileo (1610) |
Měsíc Europa je druhým ze čtveřice měsíců. Zřejmě se jedná o těleso přechodného typu. Má rozsáhlé silikátové jádro s vodním pláštěm a ledovou kůrou.
Povrch je tvořen ledem šedé, šedobílé až bílé barvy s vysokou odrazivostí. Povrch je rovný a jakoby protkán celou sítí prasklin a puklin, které jsou vyplněny zmrzlou vodou či směsí vody a ledu. Ledová kůra je rozpraskaná na kry, které na sebe tlačily. Pod ledovým obalem se podle spektrální analýzy nacházejí obrovské slané oceány, kde by se teoreticky mohl vyvíjet život. Impaktních kráterů je velmi málo, což svědčí o nízkém stáří povrchu.
Europa má velmi řídkou, převážně kyslíkovou atmosféru. Kyslík je uvolňován díky intenzivnímu bombardování energetickými částicemi, které rozkládají vodní led. Výzkumy ukázaly i velmi zajímavý chemismus povrchu a jeho řídké atmosféry.
Vědci vyvinuli nový systém, na jehož základě snad lze vypočítat nejobyvatelnější vesmírné těleso. Podle něj by se člověku ve sluneční soustavě mimo Zemi nejlépe žilo na Saturnově měsíci Enceladu - bohužel ale jen v jeho podzemí. Mars, považovaný za nejpřirozenější náhradní planetu, vyšel z těchto měření až jako třetí.
Pozemské horniny odmrštěné do vesmíru při dopadech asteroidů na naši planetu v minulosti mohly doletět až na Titan (měsíc planety Saturn) a přinést tam život.
Jupiter je první z tzv. vnějších planet a zároveň je největší a nejhmotnější planeta Sluneční soustavy. Je téměř 318krát větší a průměr má 11krát větší než Země