Československo málem jako počítačová velmoc
Komunistické Československo v mnoha oborech silně zaostávalo za vyspělým světem, jednou z nejzanedbanějších oblastí byla bezpochyby výpočetní technika. Podle některých odborníků tomu tak nemuselo být, kdyby dostal více šancí profesor Antonín Svoboda. Tento uznávaný vědec, od jehož narození uplyne 14. října 100 let, stál u zrodu moderních počítačů v USA a o totéž se pokusil i v Československu. Komunisté však kybernetice nepřáli, a tak tento tvůrce prvního československého samočinného počítače zvolil emigraci.
Když se Svoboda v roce 1964 rozhodl nevrátit z dovolené v Jugoslávii, nebylo to poprvé, co musel opustit vlast. Jako mladý vědec se totiž podílel na vývoji unikátního zaměřovače pro protiletadlové dělostřelectvo, který vypočítával budoucí polohu letadla. V roce 1939 byl z obav, aby jeho výzkumy nezískali Němci, vyslán spolu se svým spolupracovníkem Vladimírem Vandem do Francie, kde na projektu dále pracovali pro tamní vládu. Po francouzské kapitulaci podstoupit strastiplný útěk, který nakonec skončil v USA. Přišel však o veškerou dokumentaci.
Ve Spojených státech se stal členem týmu Laboratoře záření (Radiation Laboratory) Massachusettského technologického institutu (MIT), který vyvíjel radarem řízený protiletadlový zaměřovač pro válečné lodě. To mu umožnilo spolupracovat s elitou vědců - pionýrů počítačové techniky. Byl mezi nimi například zakladatelé kybernetiky Norbert Wiener, John von Neumann, Howard Aiken a Claud Shannon.
Laboratoří vyvinutý zaměřovač byl úspěšně nasazen na válečných lodích a pomohl zachránit tisíce životů. A Svoboda za svůj podíl na jeho vývoji dostal prestižní vyznamenání amerického námořnictva Naval Ordnance Development Award.
O tom, že Svobodův podíl na práci laboratoře byl opravdu významný, svědčí i fakt, že byl pověřen publikovat výsledky její práce v oblasti výpočetní techniky. Tak vznikla kniha Computing Mechanisms and Linkages (Výpočetní mechanismy a zapojení). Tuto vůbec první knihu o počítačích, která byla přeložena do většiny světových jazyků, dokončil již v Praze.
Svoboda, který měl v USA před sebou skvělou kariéru na nejprestižnějším pracovišti svého druhu, se totiž po válce vrátil do Československa s ideou: "Tak jako je Švýcarsko velmocí v hodinkách, mohlo by být Československo velmocí v počítačích". Tomu však komunisté, kteří se v roce 1948 dostali k moci, nepřáli.
Zpočátku ještě mohl pracovat na vývoji počítače a v roce 1952, při vzniku Akademie věd, dokonce založil samostatný Ústav matematických strojů, neustále však bojoval s šikanou ze strany státní správy i nevraživostí některých kolegů. Přesto dokázal sestrojit první československý počítač SAPO (samočinný počítač), reléové monstrum zabírající několik místností, které se však vyznačovalo řadou unikátních řešení. Stejně tak předběhl dobu i jeho projekt elektronkového počítače EPOS (elektronický počítací stroj), který však již nedokončil. Některá z jeho řešení se pak uplatnila například v kosmickém programu Apollo.
Po své druhé emigraci se Svoboda usadil opět v USA, kde působil jako profesor na Kalifornské státní univerzitě v Los Angeles a mimo jiné se podílel na vývoji naváděcích raketových systémů. Do Spojených států jej následovala řada nadějných českých vědců, mnozí z nich se v oboru výrazně prosadili. Někteří ze Svobodových žáků a spolupracovníků dodnes zastávají významná místa u předních firem v oboru.
V roce 1977 se Svoboda na penzi odstěhoval do Oregonu a začal se zajímat o vulkanologii. Zemřel v Portlandu 18. května 1980, v den, kdy vybuchla sopka Mont St. Helens. Podle některých teorií jeho nemocné srdce nevydrželo pohled na erupci, kterou ze svého domu pozoroval.
Antonín Svoboda se narodil 14. října 1907 v Praze. Vystudoval strojařinu na ČVUT a fyziku na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Poté pracoval na výzkum rentgenové spektrografie a jako asistent na katedře matematiky ČVUT. Kromě toho vydal například knihu Nová teorie bridge, výborně hrál na piano a na tympány údajně i v České filharmonii. V roce 1999 mu prezident Václav Havel udělil medaili Za zásluhy I. stupně in memoriam.
Ve Spojených státech se stal členem týmu Laboratoře záření (Radiation Laboratory) Massachusettského technologického institutu (MIT), který vyvíjel radarem řízený protiletadlový zaměřovač pro válečné lodě. To mu umožnilo spolupracovat s elitou vědců - pionýrů počítačové techniky. Byl mezi nimi například zakladatelé kybernetiky Norbert Wiener, John von Neumann, Howard Aiken a Claud Shannon.
Laboratoří vyvinutý zaměřovač byl úspěšně nasazen na válečných lodích a pomohl zachránit tisíce životů. A Svoboda za svůj podíl na jeho vývoji dostal prestižní vyznamenání amerického námořnictva Naval Ordnance Development Award.
O tom, že Svobodův podíl na práci laboratoře byl opravdu významný, svědčí i fakt, že byl pověřen publikovat výsledky její práce v oblasti výpočetní techniky. Tak vznikla kniha Computing Mechanisms and Linkages (Výpočetní mechanismy a zapojení). Tuto vůbec první knihu o počítačích, která byla přeložena do většiny světových jazyků, dokončil již v Praze.
Svoboda, který měl v USA před sebou skvělou kariéru na nejprestižnějším pracovišti svého druhu, se totiž po válce vrátil do Československa s ideou: "Tak jako je Švýcarsko velmocí v hodinkách, mohlo by být Československo velmocí v počítačích". Tomu však komunisté, kteří se v roce 1948 dostali k moci, nepřáli.
Zpočátku ještě mohl pracovat na vývoji počítače a v roce 1952, při vzniku Akademie věd, dokonce založil samostatný Ústav matematických strojů, neustále však bojoval s šikanou ze strany státní správy i nevraživostí některých kolegů. Přesto dokázal sestrojit první československý počítač SAPO (samočinný počítač), reléové monstrum zabírající několik místností, které se však vyznačovalo řadou unikátních řešení. Stejně tak předběhl dobu i jeho projekt elektronkového počítače EPOS (elektronický počítací stroj), který však již nedokončil. Některá z jeho řešení se pak uplatnila například v kosmickém programu Apollo.
Po své druhé emigraci se Svoboda usadil opět v USA, kde působil jako profesor na Kalifornské státní univerzitě v Los Angeles a mimo jiné se podílel na vývoji naváděcích raketových systémů. Do Spojených států jej následovala řada nadějných českých vědců, mnozí z nich se v oboru výrazně prosadili. Někteří ze Svobodových žáků a spolupracovníků dodnes zastávají významná místa u předních firem v oboru.
V roce 1977 se Svoboda na penzi odstěhoval do Oregonu a začal se zajímat o vulkanologii. Zemřel v Portlandu 18. května 1980, v den, kdy vybuchla sopka Mont St. Helens. Podle některých teorií jeho nemocné srdce nevydrželo pohled na erupci, kterou ze svého domu pozoroval.
Antonín Svoboda se narodil 14. října 1907 v Praze. Vystudoval strojařinu na ČVUT a fyziku na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Poté pracoval na výzkum rentgenové spektrografie a jako asistent na katedře matematiky ČVUT. Kromě toho vydal například knihu Nová teorie bridge, výborně hrál na piano a na tympány údajně i v České filharmonii. V roce 1999 mu prezident Václav Havel udělil medaili Za zásluhy I. stupně in memoriam.
vesmir.info
(12. 10. 2007)
diskuze k článku
Jaký je Váš názor?
diskuze obsahuje 0 reakcí