První reaktor byl v Československu spuštěn před půl stoletím
Výstavba a spuštění reaktoru měly kromě technologické a vědecké i politickou dimenzi. V roce 1953 vybídl americký prezident Dwight Eisenhower na půdě OSN k celosvětové podpoře mírového využití atomové energie. Sovětský svaz na výzvu známou jako "Atomy pro mír" zareagoval tím, že svým spojencům nabídl možnost získat pokusné jaderné technologie.
V dubnu 1955 byla s Ruskem uzavřena mezistátní smlouva, na jejímž základě měl být do Československa dodán pokusný reaktor. Kvůli tomu byl nařízením vlády založen Ústav jaderné fyziky, později přejmenovaný na Ústav jaderného výzkumu. Jeho základem byla Laboratoř nukleární fyziky Československé akademie věd.
Pro výstavbu reaktoru VVR-S a s ním spojených obslužných a vědeckých pracovišť byla vybrána lokalita na pravém břehu Vltavy v Řeži u Prahy. Se stavbou se začalo v polovině roku 1955.
Po spuštění na konci září 1957 dosahoval reaktor tepelného výkonu pouhé dva megawatty. To však nebylo důležité, protože zařízení nemělo sloužit produkci elektrické energie, ale bylo určeno pro výrobu izotopů, ozařování materiálů a vědecký výzkum v oblasti reaktorové fyziky.
Během své padesátileté historie byl řežský reaktor průběžně modernizován, s čímž rostl i jeho výkon. V roce 1989 došlo k zásadní rekonstrukci, kdy byla vyměněna všechna technologická zařízení včetně nádoby reaktoru. V devadesátých letech byl výkon zvýšen až na současných deset megawatt a přibylo několika experimentálních smyček. Do dnešní doby se v provozu z původního reaktoru nezachovalo prakticky nic, o čemž svědčí i změna označení z původního VVR-S na současné LVR-15.
Na počátku devadesátých let rovněž došlo k transformaci majitele zařízení, kterým je nyní akciová společnost Ústav jaderného výzkumu.
Řežský reaktor je používán zejména pro výzkum změn vlastností materiálů, vystavených působení záření, vysokého tlaku a tepla. Další využití má například v lékařství, pro které produkuje radiofarmaka a je zdrojem pro neutronovou záchytovou terapii.
Výzkumný reaktor LVR-15 není jediným zařízením tohoto typu v Česku. Přímo v Řeži se nachází ještě lehkovodní reaktor nulového výkonu LR-0. Ten slouží zejména pro výzkum procesů v aktivních zónách energetických reaktorů. Svůj malý reaktor, přezdívaný kvůli označení VR-1 a nízkému výkonu "vrabčák", má v pražské Troji i Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská ČVUT. Do roku 1992 fungoval jeden výzkumný reaktor nulového výkonu i v plzeňské Škodovce.
Ačkoliv řežská "veverka," jak se tomuto typu reaktoru někdy přezdívalo kvůli zkratce VVR, elektřinu nevyráběla, stála na počátku cesty k energetickému využití jádra v bývalém Československu. Ta vyvrcholila výstavbou dnes již uzavřeného jaderného bloku A1 v Jaslovských Bohunicích na Slovensku, který začal dodávat elektřinu v prosinci 1972.
K boomu ve výstavbě jaderných elektráren v Československu došlo v letech 1978 až 1987. Během nich byly k síti připojeny další čtyři bloky v Bohunicích (dodnes fungují tři) a stejný počet jednotek v Dukovanech na Třebíčsku. Druhá "jaderná vlna" nastala na konci devadesátých let. Spuštěny byly dva bloky ve slovenských Mochovcích a o něco později dvojice reaktorů v české jaderné elektrárně Temelín.
