Velmi dlouho si odborníci lámali hlavy, jak vysvětlit vysoké úrovně toxických látek (rtuť, DDT a další pesticidy) v tělech ledních medvědů a dalších zvířat ve zdánlivě neporušené severské přírodě vzdálené tisíce kilometrů od zdrojů znečištění. Nyní přišli na to, že kontaminace jezer v okolí kolonií buřňáků ledních, rozšířených podél celého severního Atlantiku, je sedmdesátkrát vyšší než v jezerech bez ptačí přítomnosti.
Buřňáci létají stovky kilometrů na lov ryb na otevřené moře, aby se pak vrátili do svých hnízd, kde žijí a rozmnožují se. V okolí jejich hnízdišť ale po nich také zůstávají haldy výkalů. Hory guana (sušený ptačí exkrementy), se pak pomalu sesouvají z břehů a rozpouštějí se v průzračné vodě polárních jezer a říček. Ukázalo se, že v guanu se dokonale koncentrují znečišťující látky, které se jinak vyskytují v nízkých úrovních po celém oceánu. Nejdříve se škodliviny usazují v mořských řasách, které požírá plankton. Jím se živí malé ryby, jež jsou potravou větších ryb lovených pak buřňáky. Podle profesora ekologie univerzity provincie Alberta Davida Schindlera každým krokem v řetězci má kontaminace tendenci k deseti až stonásobnému zvýšení.
Z vody s rozpuštěným guanem se toxické látky dostávají do ryb, které pak jsou potravou tuleňů, bílých velryb či ledních medvědů. Časem se to dostane k masožravcům, ale to už je v řádově vyšší koncentraci, než ve vodě.