V Tasmánii testují novou technologii záchrany uvázlých velryb
Revoluční způsob záchrany vorvaňů uvázlých na pobřeží testují v jihoaustralském ostrovním státě Tasmánie. Metodu, při níž jsou za pomoci motorových člunů s tryskovým pohonem pod obrovské kytovce umístěny speciální sítě, úspěšně aplikovali záchranáři minulý týden při osvobození sedmi velryb na západním pobřeží ostrova.
"Jde o poměrně nebezpečný zásah, teprve se učíme," přiznala zástupkyně tasmánských úřadů Rosemary Galesová. "Výsledek závisí na výběru příslušného vybavení, sítí a člunů. Vždy však existuje riziko, že se nám velryby do sítí zamotají a uhynou," dodala.
V Tasmánii registrují celosvětově největší počet případů vyplutí velryb na pevninu. Zatímco menší druhy je relativně snadné zachránit, u vorvaňů dosahujících délky až 25 metrů a hmotnosti 50 tun je bez odpovídající technické pomoci záchrana nemyslitelná.
Při použití nové metody záchranáři s pomocí člunů o výkonu kolem 350 koňských sil nejprve vyhloubí kolem zpola potopeného savce dostatečný prostor, a poté jej odtáhnou do větší hloubky. Stroje mají podle Galeové extrémně nízký ponor, žádné zranění zvířat nehrozí.
Novou metodu záchrany vyzkoušeli v Tasmánii již potřetí, tentokrát ale premiérově na více než jedné velrybě.
Na tasmánských plážích každoročně uvázne kolem tří desítek kytovců, tedy v průměru každých 12 dní jeden, množí se i případy hromadných vyplutí na pevninu. Vědci zatím nezjistili, co za tímto sebevražedným chováním velryb stojí, ale jistý vliv podle nich může mít silný příliv, zejména na severozápadním pobřeží ostrova. Počet případů uvázlých velryb se navíc podle statistických údajů stále zvyšuje.
Vorvani obrovští jsou největší z ozubených velryb. Typickým znakem je velká hlava, která u výrazně mohutnějších samců tvoří zhruba třetinu délky celého těla. Živí se velkými krakaticemi a chobotnicemi, pro které jsou schopni se ponořit do hloubky až 3000 metrů.
V Tasmánii registrují celosvětově největší počet případů vyplutí velryb na pevninu. Zatímco menší druhy je relativně snadné zachránit, u vorvaňů dosahujících délky až 25 metrů a hmotnosti 50 tun je bez odpovídající technické pomoci záchrana nemyslitelná.
Při použití nové metody záchranáři s pomocí člunů o výkonu kolem 350 koňských sil nejprve vyhloubí kolem zpola potopeného savce dostatečný prostor, a poté jej odtáhnou do větší hloubky. Stroje mají podle Galeové extrémně nízký ponor, žádné zranění zvířat nehrozí.
Novou metodu záchrany vyzkoušeli v Tasmánii již potřetí, tentokrát ale premiérově na více než jedné velrybě.
Na tasmánských plážích každoročně uvázne kolem tří desítek kytovců, tedy v průměru každých 12 dní jeden, množí se i případy hromadných vyplutí na pevninu. Vědci zatím nezjistili, co za tímto sebevražedným chováním velryb stojí, ale jistý vliv podle nich může mít silný příliv, zejména na severozápadním pobřeží ostrova. Počet případů uvázlých velryb se navíc podle statistických údajů stále zvyšuje.
Vorvani obrovští jsou největší z ozubených velryb. Typickým znakem je velká hlava, která u výrazně mohutnějších samců tvoří zhruba třetinu délky celého těla. Živí se velkými krakaticemi a chobotnicemi, pro které jsou schopni se ponořit do hloubky až 3000 metrů.
vesmir.info
(16. 3. 2007)
diskuze k článku
Jaký je Váš názor?
diskuze obsahuje 1 reakcí