Pěnkavy na Galapágách potvrzují Darwinovu teorii vlastní evolucí
Pěnkavy z galapážských ostrovů v minulosti inspirovaly přírodovědce Charlese Darwina při formulování jeho slavné evoluční teorie. V současné době opět pomáhají jeho teorii potvrdit - tím, že samy znatelně evoluci podléhají.
U jednoho druhu tzv. Darwinových pěnkav se vyvinul drobnější zobák, který mu umožňuje získávat semena z menších druhů rostlin. Došlo k tomu 20 let poté, co se na ostrovech objevil konkurenční druh, který konzumoval jeho původní stravu.
Peter Grant z Princetonské univerzity, který stál v čele týmu vědců, jejichž studii otiskne nejnovější vydání odborného časopisu Science, se zaměřil na studium pěnkavek prostředních (Geospiza fortis) na galapážském ostrově Daphne Major. V roce 1982 se zde rozšířila pěnkavka velkozobá (Geospiza magnirostris) a začala svou menší sokyni připravovat o potravu, kterou tvoří semena kotvičníku. Pěnkavka velkozobá díky svému mohutnému zobáku dokáže rozlousknout tvrdý plod této rostliny vzdáleně příbuzné bodláku a vyzobat z něj semena třikrát rychleji.
Nedostatek srážek v letech 2003 a 2004 ještě více zredukoval zdroje potravy pro pěnkavky prostřední. Výsledkem bylo, že ptáci s většími zobáky začaly vymírat a uvolňovat místo příslušníkům stejného druhu s drobnějším zobákem, kteří dokázali vyzobat semena z menších plodů a nesoupeřili s pěnkavkami velkozobými o potravu.
Grant je přesvědčen, že změna zobáku u Darwinovy pěnkavy jasně dokázala, že druhy soupeřící o potravu podléhají evolučním změnám.
Pro vědce je možnost sledovat změny způsobené soupeřením o potravu velmi vzácnou příležitostí. Častěji lze vidět, že příchodem nového obyvatele nebo klimatickou změnou je původní druh vytlačen do jiných teritorií a nucen hledat nové zdroje potravy, vysvětlil pro agenturu AP genetik Robert Fleischer ze Smithsonianova národního muzea přírodních věd. Objev Grantova týmu označil za případ mikroevoluce.
Peter Grant z Princetonské univerzity, který stál v čele týmu vědců, jejichž studii otiskne nejnovější vydání odborného časopisu Science, se zaměřil na studium pěnkavek prostředních (Geospiza fortis) na galapážském ostrově Daphne Major. V roce 1982 se zde rozšířila pěnkavka velkozobá (Geospiza magnirostris) a začala svou menší sokyni připravovat o potravu, kterou tvoří semena kotvičníku. Pěnkavka velkozobá díky svému mohutnému zobáku dokáže rozlousknout tvrdý plod této rostliny vzdáleně příbuzné bodláku a vyzobat z něj semena třikrát rychleji.
Nedostatek srážek v letech 2003 a 2004 ještě více zredukoval zdroje potravy pro pěnkavky prostřední. Výsledkem bylo, že ptáci s většími zobáky začaly vymírat a uvolňovat místo příslušníkům stejného druhu s drobnějším zobákem, kteří dokázali vyzobat semena z menších plodů a nesoupeřili s pěnkavkami velkozobými o potravu.
Grant je přesvědčen, že změna zobáku u Darwinovy pěnkavy jasně dokázala, že druhy soupeřící o potravu podléhají evolučním změnám.
Pro vědce je možnost sledovat změny způsobené soupeřením o potravu velmi vzácnou příležitostí. Častěji lze vidět, že příchodem nového obyvatele nebo klimatickou změnou je původní druh vytlačen do jiných teritorií a nucen hledat nové zdroje potravy, vysvětlil pro agenturu AP genetik Robert Fleischer ze Smithsonianova národního muzea přírodních věd. Objev Grantova týmu označil za případ mikroevoluce.
vesmir.info
(14. 7. 2006)
související
Přes stopadesát let přijímaná teorie Charlese Darwina, že život vznikl spontální reakcí organických molekul za vysoké teploty a tlaku (tzv. horká organická polévka) nejde spolehlivě doložit. Oznámili to američtí vědci na konferenci britské Královské vědecké společnosti.
diskuze k článku
Jaký je Váš názor?
diskuze obsahuje 0 reakcí