Budoucnost vesmíru
Budoucnost vesmíru, ve kterém žijeme, je závislá na tom, jakému modelu náš vesmír odpovídá – jaký má tvar. Základní typy modelů jsou 3:
Uzavřené Fridmanovy-Lemaîtrovy modely, kde se vesmír nejdříve rozpíná (od počáteční singularity Velký třesk; rozpínání se s časem zpomaluje), poté se rozpínání na krátký okamžik zastaví, a pak se vesmír začne smršťovat (smršťování se s časem zrychluje) až do závěrečné singularity (tzv. Velký křach). V těchto modelech má vesmír sférický tvar a tudíž je prostorově konečný (platí zde Riemannova (sférická) geometrie a součet úhlů trojúhelníku je vždy větší než 180°).
Kritický Einsteinův-de Sitterův model vesmíru, kde se vesmír od počáteční singularity rozpíná stále a rychlost rozpínání neustále klesá (a v nekonečné vzdálenosti by byla přesně rovna nule). Vesmír je v tomto modelu nezakřivený, prostorově nekonečný (už od Velkého třesku) a platí v něm Euklidovská (plochá) geometrie (součet úhlů trojúhelníku je vždy roven 180°).
Otevřené Fridmannovy modely vesmíru, kde se vesmír od počáteční singularity rozpíná stále a rychlost rozpínání neustále klesá. Vesmír v tomto modelu má hyperbolický tvar, je prostorově nekonečný (už od Velkého třesku) a platí v něm Gaussova-Lobačevského-Bolyaiova geometrie (součet úhlů trojúhelníku je vždy menší než 180°).
